A tak se vydal na sběr kvalifikačních bodů v nově se tvořícím týmu lvíčat. S kapitánskou páskou.

Jenže první start pod bájnou horou Ararat v Arménii skončil pouze remízou. „To bylo velké ponaučení hned na začátek,“ vzpomněl na víkendovou blamáž mladý stoper.

Chuť si s týmem vylepšil po střelnici do sítě Lichtenštejnska. Vítězství 8:0 se rodilo na hřišti v Horních Počernicích bez sebemenších bolestí. „Nečekali jsme to tak lehké, znali jsem jejich výsledek z Turecka, kde prohráli až brankou z páté minuty nastavení,“ připomněl nečekaný výsledek soupeře hráč Wolfsburgu.

Tedy týmu, kterému se upsal před necelými třemi týdny. I proto si první sraz po stříbrném světovém šampionátu dvacítek náramně užil.

„Sešli jsme se v úterý, ale já byl v Praze už od soboty. Dohráli jsme zápas s Herthou Berlín, nasedl jsem do auta a pádil domů,“ líčil první návrat domů po hektických týdnech jeden z nejdražších obránců české historie.

Přitom do poslední chvíle čekal, jestli se neozve kouč reprezentačního áčka Karel Brückner. „Říkal jsem si ale, že pro mě bude lepší jedenadvacítka. Rozhodně jsem si tu zahrál víc, než bych se asi dočkal ve výběru pana Brücknera. Na áčko mám ještě čas,“ říkal s nadhledem Jan Šimůnek. Návrat do kabiny plné vicemistrů světa ho potěšil. „Tvoří se tu nový tým. Kluci z loňské dvacítky promíchaní z hráči, kteří hráli za lvíčata už loni,“ řekl k síle nového týmu kouče Vítězslava Lavičky sparťanský odchovanec.

I proto ho potěšilo, že se kvalifikační utkání odehrálo v Praze. „Navíc tu ještě přes večer zůstanu. S přítelkyní,“ uzavřel s úsměvem svůj týdenní návrat domů.