Za pražskou Spartu nastoupil na hřišti Levadie Tallin (1:1), doma předtím vyhrál jeho tým 7:0. „Tak to si vybavím. Bylo to za pana Lavičky, doma jsem byl na lavičce, ale v odvetě protočil sestavu,“ říkal Jakub Brabec v útrobách Doosan Areny, která je teď jeho domovským stánkem. Tehdy nastoupil ve stoperské dvojici s Radkem Kováčem. Byla to také kvalifikace o Ligu mistrů, Sparta potom vypadla s Malmö. „Žádný velký úspěch jsme z toho nevytěžili,“ doplnil Jakub Brabec.
Máte tedy teď o to větší motivaci uspět s Plzní?
Sním o Lize mistrů, ale uvědomuju si, že cesta do ní není jednoduchá. Zvlášť letos, ale šance tam je, proč to nezkusit.
Vnímáte, že Liga mistrů je výš než Evropská liga?
I když jsem ji nikdy nehrál, je mi jasné, že Liga mistrů je o mnoho výš. To je podobné jako reprezentace. Takové zápasy vás obrovsky posunou.
Ale se Spartou i Genkem jste byl ve čtvrtfinále. Jaký to mělo ohlas?
Pro oba kluby to byl obrovský úspěch, byla to spousta zkušeností. Zejména ty jarní zápasy jsou proti kvalitním mančaftům, je to dobrá škola.
Máte na kontě přes 30 zápasů v pohárech, který z nich vám nejvíc utkvěl v paměti?
Spíš v tom negativním, se Spartou jsme nepostoupili přes Young Boys Bern po penaltě v posledních minutách. A trošku mrzí i ty čtvrtfinálové porážky, když jste dvě kola před finále.
A nějaké příjemnější vzpomínky?
Krásná byla cesta přes Krasnodar a Lazio. V Římě jsme vedli v poločase 3:0, to bylo úžasné. Tam nám to vyšlo, tři šance, tři góly, oni pak byli jako opaření. Zastavil nás až Villareal.
A co s Genkem?
Zase jsme skončili na Španělech (Celta Vigo). A taky si vybavuju, že se nám tenkrát dařilo spíš venku. Byl zážitek hrát před zaplněnými stadiony a ještě se nám dařilo překvapit.
Takže teď jste rád, že Viktoria začíná s Olympiakosem doma?
I to může být cesta. Ono se o tom hodně mluví, ale není to důležité. Rozhodne se na hřišti, i když je to takové klišé.
Máte nějakou zkušenost s řeckým fotbalem?
Když jsem byl v Genku, hráli jsme generálku právě s Olympiakosem Pireus, ale to já jsem nenastoupil. Myslím, že jsme i vyhráli, ale to bylo po té sezoně, co jejich majitel ten mančaft rozprášil.
Zjišťoval jste si teď po losu něco o soupeři?
Ani ne. Já jsem se až doteď soustředil na start ligy. Na Olympiakos jsem začal myslet až v sobotu ráno, máme nějaké poznatky od trenérů, videa, snad se dobře připravíme.
Co bude vůbec cíl pro úvodní domácí zápas? Bude důležité s ohledem na pohárovou matematiku doma neinkasovat?
To je vždycky důležité. My chceme uhrát co nejlepší výsledek, abychom neztratili šanci pro odvetu.
Veřejnost to bere jako klíčový zápas podzimu. Pokud uspějete, máte jistou skupinu Evropské ligy. Jak to máte vy hráči? Nebylo by lepší jít do zápasu s čistou hlavou?
Měli bychom si důležitost uvědomovat. Jsme v Plzni, jednom z nejlepších mančaftů české ligy. Musíme mít ty nejvyšší cíle a uděláme pro jejich naplnění všechno.
Cítíte se už jako Plzeňák? Je to jiné, když jste kmenový hráč?
Jaro bylo z mého pohledu plné otazníků. Teď už mám jasno, podepsal jsem tříletý kontrakt. S klukama vycházím dobře, znali jsme se už předtím.
Byla to pomoc, že jste jich spoustu znal. I trenér Vrba vám dal první šanci v reprezentaci?
Právě tohle byl jeden z hlavních faktorů, proč jsem do Plzně šel. I to, že jsem znal trenéra Vrbu. Dalším faktorem pak byla rodina.
Povídejte…
Na jaře se mi narodil syn, po návratu do Čech je pro mě všechno jednodušší, od lékařů po hlídání, máme užší kontakt s rodinou. I proto jsem chtěl mít jistotu. Bylo tam víc variant, ale jak mi dala Plzeň nabídku, bylo víceméně jasno.
Věřil jste, že se prosadíte?
Vracel jsem se ze zahraničí, to není jednoduché. Vždycky se musíte ukázat na hřišti, že na to máte. Na jaře jsem měl dobré i horší zápasy, ale nakonec jsem se prosadil.
Spousta kluků má v Plzni problém s tlakem. Byla vaše výhoda, že jste prošel Spartou?
Podobný tlak jsem zažil ve Spartě i v Genku, jen v Turecku to bylo malinko jiné, ale tam jsme hráli spíš o sestup. A není snadné si zvyknout, že nevyhráváte každý zápas. Já jsem vítězný typ, každý neúspěch si víc beru.
To byl asi i jeden z důvodů, proč si vás Plzeň vyhlédla…
Já myslím, že každý sportovec by měl být vítězný typ. A trenéři a majitelé chtějí mít takových lidí v týmu co nejvíc. A my jich tady v kabině máme dost.
Během rozhovoru jste zmínil reprezentaci, nakolik je to pro vás důležitá kapitola?
Hodně, mám radost z každého startu, z každé nominace. Být v nároďáku je pro mě nejvíc, jsem rád, že můžu v týmu být. Ale cesta tam vede jenom přes dobré výkony v dresu Viktorky.
Zatím největším úspěchem v reprezentačním dresu bylo stříbro z Eura do 19 let. Vybavíte si největší hvězdy v týmech soupeřů?
(usměje se) Vím, že tam byl Stanciu. Za Španělsko, které nás porazilo ve finále, hrál Sarabia, na hrotu měli Moratu. Ale i v našem týmu byla spousta hráčů, kteří se prosadili, Skalák, Krejčí, Kadeřábek, Koubek v bráně.
Co vám chybí k tomu, abyste se dostal na jejich úroveň?
Takhle já to neberu. Teď jsem ve Viktorce a udělám pro její úspěch maximum.