Smutečního obřadu s vojenskými poctami se zúčastnili jeho bývalí spoluhráči, vedení Fotbalové asociace ČR, ministr obrany Martin Stropnický nebo jiná sportovní legenda, gymnastka Věra Čáslavská.

"Dovol mi, Pepíku, abych se s tebou rozloučila za všechny sportovce na světě a za všechny, kteří tě obdivovali jako člověka a kterým je líto, že už tu nejsi. Byl jsi nádherný člověk," řekla při svém proslovu sedminásobná olympijská vítězka v gymnastice.

Masopust byl jednou z největších osobností v historii českého fotbalu. Po zisku stříbra na MS v roce 1962 dostal Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy. Po něm z českých fotbalistů získal prestižní ocenění pouze Pavel Nedvěd v roce 2003.

Jarůšek přijel z Brna

"Stal jsi se pro mě velkým vzorem, nejen proto, že jsi dokázal získat nejcennější fotbalovou cenu, ale hlavně proto, že jsi ji získal jako první hráč z východního bloku a zboural jsi spoustu bariér," prohlásila Čáslavská.

Během hráčské kariéry nastupoval Masopust za Most, Teplice a především Duklu, s níž získal osm titulů. S reprezentací navíc v roce 1960 vybojoval bronz na mistrovství Evropy. Úspěšný byl také jako trenér; ligový titul získal s Brnem a vedl i československý národní tým.

"Bylo to dnes pro mě strašně těžké. Těžko se mi mluví. Každému bych moc přál, aby mohl hrát pod takovým člověkem," řekl Karel Jarůšek, který přijel společně s osmi tehdejšími spoluhráči z Brna, kteří pod Masopustem titul získali.

V roce 2000 byl zvolen českým fotbalistou století před Josefem Bicanem a Ivem Viktorem. Za svého nejlepšího hráče v historii ho vybrala i FAČR k 50. výročí UEFA a mezi 100 nejlepších fotbalistů historie ho zařadil rovněž legendární Brazilec Pelé.

Věnec také od Chile

Za mezinárodní federaci FIFA se s Masopustem rozloučila Slovenka Eva Pasquierová. "Sešli jsme se říci sbohem jednomu z největších fotbalistů světa. Dovolte mi, abych jménem prezidenta FIFA Seppa Blattera sdělila rodině upřímnou soustrast. Odešel sice velký člověk, ale neodešla jeho legenda, která s námi bude žít navěky. Jménem fotbalové rodiny mu přeji šťastnou cestu do fotbalového nebe," řekla Pasquierová, která má ve FIFA na starosti rozvoj fotbalu v Evropě a Oceánii.

Čestnou stráž u rakve drželi zástupci Dukly včetně bývalého reprezentačního trenéra Petra Rady a v druhé části obřadu bývalí reprezentanti včetně Masopustových spoluhráčů z Chile či Vladimíra Šmicera.

"Vždy jsme se spolu bavili jen o fotbale, on ho hrozně prožíval a miloval. Byly to příjemné debaty. A byl hrozně skromný. Přitom vyhrál Zlatý míč, což už dokázal jen Pavel Nedvěd," řekl Šmicer.

Vzpomínkové věnce poslaly fotbalové kluby, ale i velvyslanectví Chile, které nezapomnělo na to, že právě v této jihoamerické zemi prožil Masopust největší úspěch kariéry. Na závěr při odjezdu rakve celý stadion čtyři minuty tleskal vstoje.

Byl hrozně skromný, vzpomíná Šmicer na MasopustaVelké cti se dostalo bývalému reprezentantovi Vladimíru Šmicrovi, když při dnešním posledním loučení se zesnulou legendou Josefem Masopustem mohl držet čestnou stráž u rakve. Sám se s vicemistrem světa z roku 1962 a držitelem Zlatého míče setkal poprvé už v osmi letech a vzpomíná na něj jako na velmi skromného člověka.

„On měl tehdy chalupu poblíž našeho domu, kde jsem vyrůstal. Jednou jsem se rozhodl, že za ním zajdu, jestli si se mnou nepůjde zakopat. Nejdříve jsem ale asi hodinu koukal přes plot. Nakonec on přišel za mnou a zakopal si se mnou. Pak mi ještě dal belgické pralinky, protože tehdy trénoval v Belgii," vzpomínal Šmicer na první setkání před 34 lety. „Když jsem ho pak potkal v době, kdy už jsem byl v reprezentaci, tak jsem mu to připomněl a on si na to pamatoval," dodal vicemistr Evropy z roku 1996 a vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem.

Na jednu z největší osobností českého fotbalu vzpomíná především jako na skromného člověka. „Byla s ním sranda. Vždy jsme se spolu bavili jen o fotbale, on ho hrozně prožíval a miloval. Byly to příjemné debaty. A byl hrozně skromný. Přitom vyhrál Zlatý míč, což už dokázal jen Pavel Nedvěd," připomněl Šmicer druhého českého držitele nejcennějšího individuálního fotbalového ocenění. „On nikdy nemluvil o sobě, spíše poslouchal nás a uznával naší generaci, i když se to nedalo srovnávat s dobou, kdy hrával on sám," řekl Šmicer.

Středeční pohřeb byl mnohem náročnější pro jeho tchána Ladislava Vízka, který stejně jako Masopust spojil většinu svého fotbalového života s Duklou a měl tak k němu blíže. „Nesl to těžko. Bere to jako by mu umřel fotbalový táta a vzor. Musel jsem ho skoro přemlouvat, aby sem šel, protože nerad dává najevo emoce a věděl, že bude naměkko," řekl Šmicer. „Nahoře u rakve měl stát místo mě on, ale k tomu ho asi nepřemluvili, protože to pro něj bylo hodně těžké," dodal.