Ale postupně: pro zelenobílé to nebyl dvakrát šťastný večer. Co bylo platné, že Hanáky od samotného začátku zatlačili na obrannou polovinu, ke svým šancím se stavěli více než macešsky.

A navíc zaspali. Stačil jeden rychlý protiútok, Chorého míčová ekvilibristika, Plškova střelecká pohotovost, a krátce před poločasem v Ďolíčku lepší tým prohrával. „Z našeho brejku se stal brejk soupeře. Olomouc z jediné vážnější šance vstřelila gól,“ kroutil hlavou trenér domácích Martin Hašek starší.

A o chvíli později mu bylo ještě hůře. I když všechno začalo ideálně. Nastavený čas, vápnem Sigmy se prohnal domácí Mašek, kterého školácky srazil Radakovič. Nedalo se nic dělat, musela se pískat penalta. Lid zelenobílý už slavil, řada fanoušků prchla z fronty na pivo…

Míč si vzal nejlepší střelec Bohemians Jevgenij Kabajev. Ale selhal. „Smekám před kluky, že se v podobné chvíli nepoložili,“ líčil po utkání kouč Bohemians. „Ve druhé půli v sobě našli sílu a charakter a předvedli výkon, pro který bych použil slovo skvělý.“ Rány na duši Klokanů stále přibývaly. Když po deseti minutách hry a střele Šmída zvonila tyč Buchtovy branky, fanoušci na tribuně už hovořili o prokletí.

To odčaroval až Martin Hašek mladší. Jak? Šajtlí, o které se bude dlouho mluvit. „Žádná náhoda,“ usmíval se. „Tenhle kop mám rád. Nemám silnou pravačku, jde o náhradní řešení. Klukům ze srandy říkám, že jsem jako Rosa. On je můj šajtlovej vzor,“ halekal autor více než zasloužené vyrovnávací branky.