Blanko, vzpomenete si na své první fotbalové krůčky?
Jsem holka z vesnice, z Jirkova od Železného Brodu, kolem sebe spousta kluků, tak jsme chodili čutat na škvárový plácek odmalička. Ani si nepamatuju, kdy přesně to začalo. Strašně jsem tehdy toužila hrát závodně. Trenér v Železném Brodě, táta mých kamarádů, požádal o výjimku, abych mohla hrát soutěž s klukama. Když jsem později měla přejít do ženského fotbalu, vůbec se mi nechtělo. Hodili mi laso z Jablonce, který tehdy začal hrát první ligu, ale napoprvé jsem tam ještě nešla, bála jsem se. Zkusila jsem hrát házenou, ale ta mě neuspokojovala. Už po dvou měsících mi fotbal chyběl, tak jsem do Jablonce na trénink mezi ženské šla a zůstala tam. A naštěstí se hned dostala do základní sestavy.
A kdy jste poprvé zaregistrovala Slavii?
Samozřejmě už od útlého věku jsem registrovala Slavii i Spartu, dva největší kluby. Doma bylo v televizi derby vždycky puštěné. Děda byl zarytý slávista, takže mám na vědomí tenhle klub už odmalička. (úsměv)
Ve Slavii kromě hraní trénujete i malé kluky. Dovedete si představit trénovat i tým dospělých ženských?
Ano, dovedu. U kluků teď získávám vědomosti, učím se od zkušenějších kolegů a jsem za to moc ráda. Jednou bych chtěla trénovat ženský tým.
Co myslíte, že je psychicky náročnější, trénovat kluky nebo ženy?
Teď je, zaplaťpánbůh, takový trend, že se na výsledky u mládeže tolik nehledí. Jde o to, naučit děti hrát fotbal a připravit jim dobrý základ pro budoucnost. Ženský fotbal už je výkonnostní sport, tam jsou výsledky požadované.
Dá se trénování skloubit s hraním?
Dá, i když někdy je to obtížné. Třeba v zimní přípravě, kdy s klukama chodíme do tělocvičen, přesun na můj trénink nestíhám. Někdy je náročné i ta návaznost tréninků. Trénink s klukama máme od pěti a od půl sedmé mi navazuje můj, holčičí. A když stojíš na tréninku, mrznou ti nohy a pak jdeš na svůj trénink, teprve po půl hodině začneš rozmrzávat… Ale kolegové mi vychází vstříc. Nejsem na každém tréninku a mám úlevy i na víkendové zápasy.
Na Slavii pracujete i jako v civilním zaměstnání. Na jaké pozici?
Pracuji v marketingovém oddělení.
Co práce obnáší?
Náplň mé práce je různorodá. Od příprav na utkání, zajištění samotného zápasu, dokumentaci reklamního plnění až po produkci.
A pracuje na Slavii také některá z vašich spoluhráček?
Ano, pracuje zde nejlepší česká stoperka Veronika Pincová. (úsměv)
Jaké máte ve své kariéře nasbírané úspěchy?
Z mládežnické reprezentace jsem navázala na dospělou. Prošla jsem všemi, bohužel neúspěšnými, kvalifikacemi. Dvakrát jsme byly s Itálií v baráži o postup na mistrovství Evropy, to bylo takové největší přiblížení se úspěchu. Se Slavií to byly dva tituly, zahrály jsme si Ligu mistrů. Další mojí zkušeností a dá se říci i úspěchem, bylo angažmá v italském prvoligovém týmu z Udine UPC Tavagnacco, kde jsem stabilně nastupovala na pozici středního záložníka.
Máte před sebou ještě nějaký fotbalový cíl?
Pořád si říkám, že bych se chtěla rozloučit titulem. (úsměv) Poslední dvě sezony k tomu bylo blízko, ale nikdy jsme to nedotáhly. To je ta motivace, která mě v té bolavé letní i zimní přípravě žene dál. Kromě toho, že mě to baví. Takže určitě titul!
Titul v posledních letech vždycky sebrala Sparta, kterou jste naposledy porazily v červnu roku 2004. Kdy ji zase porazíte?
Já se jí snažím porazit v každém utkání. V některých zápasech byly sparťanky lepší, v některých měly více štěstí. Snad brzo. (úsměv)
Je to při ženském derby hodně vyhecované?
Derby je historickou záležitostí, takže vyhecované je to hodně. Stejně jako v mužském fotbale.
Jak tu rivalitu berete přímo vy osobně?
Sparta je pro mě největší soupeř v boji o titul.
Slavia oslavila výročí 120 let od založení. Co byste jí popřála do dalších let?
Přála bych si, aby v těch příštích 120 letech mohli být všichni fanoušci červenobílých na naši milovanou Slavii pyšní.
