Muž kola

Jak reagoval dědeček Pavel Stratil, dodnes nejlepší kanonýr Teplic v historii?

Hrozně mi gratuloval, měl moc velkou radost. Seděl přímo v hledišti na brněnském stadionu, takže jsme si spolu mohli promluvit hned po zápase.

Je spíš kritický, nebo víc chválí?

Ze všeho nejvíc se mi snaží pomoct. Každé utkání spolu důkladně rozebereme, řekne mi, kde jsem udělal chybu, v čem bych se mohl zlepšit.

Když není přítomen přímo na stadionu, je dědeček první osobou, které voláte nebo píšete zprávu?

Je na tribuně prakticky na každý můj zápas.

Co říkají ostatní členové rodiny?

Ti mě taky bedlivě sledují. Jsme taková fotbalová rodinka. Vážím si jejich podpory a taky mi dost pomáhá. Například teď v Brně byli skoro všichni mí nejbližší.

Když jste dostal na začátku února první pozvánku do národního týmu, muselo u vás být veselo…

To teda bylo. Je skvělé, že fotbalové úspěchy i neúspěchy neprožívám sám.

Jak vás fotbalově změnilo, že jste se dostal do reprezentace?

Člověku určitě vzroste sebevědomí a sebedůvěra. Samozřejmě to myslím v tom dobrém smyslu. Dostal jsem příležitost hrát s nejlepšími českými hráči. To je skvělý zážitek.

Zároveň tak roste vaše cena na přestupovém trhu. Uvědomujete si, že se stáváte velmi cenným fotbalovým zbožím?

No to je možné (úsměv). Ale něco takového si nemůžu připouštět. Hraju za Liberec a chci s ním úspěšně dokončit sezonu. To je teď pro mě nejdůležitější.

Přesto, máte nějaký vysněný klub, v jehož barvách byste chtěl nastupovat?

Asi londýnský Arsenal. Líbí se mi, jaký hraje fotbal.

To byste se potkal v jednom klubu se spoluhráčem z reprezentace Tomášem Rosickým…

To by samozřejmě bylo nádherné. Ale zatím to je jen krásný sen.