V dresu národního mančaftu tak nasázel úctyhodných 34 gólů. Jeden i do sítě squadry azurry na mistrovství světa 1934. Zítra by se dožil sta let. Antonín Puč.

První krůčky s kopačkami na nohou odcupital někdejší člen Klubu ligových kanonýrů v Čechii Smíchov. Pak přešel do SK Smíchov a odtud jako osmnáctiletý v roce 1925 do dresu sešívaných, kde hrál třináct let.

V nejvyšší české soutěži zatížil gólmany 123 brankami a jako druhý překonal hranici sta gólů. K tomu slavný ligový kanonýr získal osm titulů. Puče zdobily především rychlost, technika a vynikající střelba.

Neomylná byla zejména jeho levačka, kterou zaznamenal většinu svých gólů, včetně toho nejslavnějšího: falšované „pučovky“.

Ta otevřela skóre finálového duelu mezi Československem a domácí Itálií na světovém šampionátu 1934. Do konce zápasu tehdy zbývalo necelých deset minut, ale Italové vyrovnali a v prodloužení nakonec přidali i vítěznou branku.

Reprezentační dres oblékl Puč celkem jednašedesátkrát. Trefil se jak při svém debutu v červnu 1926 proti Jugoslávii, tak ve svém posledním zápase za národní tým s Německem v listopadu 1939. Dlouhá léta byl československým a českým rekordmanem v počtu vstřelených branek, než ho předloni překonal Jan Koller.

S aktivní kariérou se rozloučil na Smíchově, kde s kopanou začínal a kam přestoupil zpět ze Slavie. U smíchovského fotbalu zůstal Puč i poté, co počátkem čtyřicátých let definitivně pověsil kopačky na hřebík. Vedle trénování v klubu se věnoval soustružničení, odpočinek a klid hledal při rybaření.

Jeden z nejslavnějších fotbalových útočníků československé historie zemřel 18. dubna 1988, necelý měsíc před 81. narozeninami.