Cesta za tímto sportem je více než jednoduchá. Stačí si vybrat klub a začít. Česká metropole disponuje hned osmdesáti celky, kde mohou ti nejmenší přijít na chuť jednomu z nejpopulárnějších sportů planety. Jejich start usnadní zajímavý projekt Pražského fotbalového svazu Můj první klub.

 „Cílem projektu je rozšířit členskou fotbalovou základnu. Pro většinu kluků a holek je fotbal prvním sportem, se kterým přijdou do styku. Díky němu aktivně sportují, udržují se v dobré kondici, tudíž jsou zdravější. Chceme přitáhnout pozornost rodičů směrem k fotbalu při výběru sportu pro své dítě a usnadnit proces přihlášení začínajícího sportovce do fotbalového klubu," říká Dušan Svoboda, předseda Pražského fotbalového svazu.

Není náročné poznat svět sportu a fotbalu. Stačí jedny padnoucí tenisky, chuť a fotbalový klub. Jak najít ten, který je rodičům či prarodičům nejblíže?

Projekt Můj první klub díky webové aplikaci nabídne rodičům možnost najít pro své děti nejbližší pražské fotbalové kluby směrem k jejich bydlišti či práci. Každý z do projektu zapojených pražských fotbalových klubů má na internetových stránkách svou kartu s informacemi, jež pomohou rodičům přivést dítě ve správný čas na správné místo a nastartovat tak sportovní kariéru své ratolesti.

 „Díky fotbalu jsem se naučil vycházet se svými spoluhráči. Trenéři nás navíc učili slušnému chování. Všem rodičům bych tenhle sport pro jejich děti jen doporučil," říká Ladislav Krejčí, záložník Sparty a hlavní tvář projektu „Můj první klub". Právě český reprezentant začínal v tradičním pražském celku AFK Podolí.

 „V prostředí pražských fotbalových klubů vyrostlo mnoho českých hráčů, kteří sklízeli či sklízejí úspěchy jak na české, tak mezinárodní fotbalové scéně. Jmenovat můžeme například Pavla Horvátha či Tomáše Rosického, kteří začínali v menších pražských klubech, odkud později putovali do slavných klubů," prozrazuje Svoboda a dodává:

 „Byli bychom rádi, kdyby rodiče a jejich děti dali fotbalu šanci. Pokud si tuhle volbu v budoucnu pochválí, budeme jen rádi."

Návrat do Podolí ve mně vyvolává zvláštní pocit, říká Krejčí

Patří do základní sestavy jednoho z nejslavnějších fotbalových klubů v Česku. Už ví, jaké to je, oblékat dres národního týmu. Kariéra záložníka pražské Sparty Ladislava Krejčího ale odstartovala zcela někde jinde. V tradičním celku z metropole v Podolí, tedy v místě, kde rodinný klan Krejčích zanechal nesmazatelnou stopu.

Ladislave, měl jste štěstí, že se z vás stal jeden z nejlepších záložníků v Česku. Kdo vás ale přivedl na hřiště v Podolí?
Táta. Bylo mi tehdy asi pět let. Na začátky tady vzpomínám moc rád. Je tu krásné prostředí a vyvolává to ve mně takový zvláštní pocit. Je to tu opravdu příjemné, cítím se tu jak doma.

V Podolí se k vám všichni nadšeně hlásí. To musí zahřát?
Když jsem přišel, tak jsem potkal pana Čmelíka, který byl vlastně můj úplně první trenér. Když jsme si popovídali, tak se ke mně přihlásil trenér, který vedl mého tátu. Taky jsme prohodili pár slov a jsem rád, když tu tihle lidé jsou i po takové době. Jak jste říkal, to zahřeje.

Chodíte i poté, co působíte ve Spartě, sledovat zápasy svého mateřského klubu?
Mám pocit, že když jsem odešel, ještě tu hrál můj táta, takže jsem se sem občas chodil koukat. I potom, co táta skončil, jsme sem chodili. Byla tu dobrá parta a hrál tu strejda. A nyní se to opakuje, chodím se dívat na bráchu. Vracím se sem neustále.

Je něco, co podolský a sparťanský klub spojuje?
Ve Spartě i tady se kolem toho snaží dělat dobrá parta, aby bylo takové rodinné zázemí, každý s každým vycházel a já bych to určitě rodičům doporučil. Fotbal je kolektivní sport, potkáte se spousty spoluhráči, naučíte se s nimi vycházet. Trenéři nás navíc učili slušnému vychování, takže si myslím, že je fotbal dobrý sport.

Co se vám vybavilo, když jste procházel šatnami a celým areálem AFK Podolí?
Třeba místní bufet, kam jsem strašně rád chodil na párky. Vždycky jsem přišel a řekl: „Jedny párky na tátu." A měl jsem je zadarmo. Byly to nejlepší párky v Praze.