Jak se cítil nejstarší muž na hřišti?

Vcelku v pohodě. To, že jsem nejstarší na place a spoluzakladatel prvního ročníku Silvestrovského derby jsem ani nevnímal. Dobře jsem si zaběhal, pozdravil se s přáteli a byl za to rád. Je to ale můj poslední ročník, uvolním už své místo mladším.

Opravdu?

Ano, berte to jako mé novoroční předsevzetí. (směje se)

Jak jste se připravoval na utkání?

Nijak zvlášť. Nikde už nehraji, chodím jen třikrát týdně běhat, tak nějak sám pro sebe.

Scházíte se se spoluhráči během roku?

Pravidelně ne. Občas ale hrajeme za starou gardu.

Jak důležitý je pro vás výsledek?

Ten pro nás není důležitý. Přijeli jsme si sem hlavně dobře pokecat.

Co rozhodlo střetnutí?

Slávistům jde o výsledek každoročně podstatně víc než nám. Staví tak mladší mužstvo než my. Což opět rozhodlo.

Jak vzpomínáte na derby své doby?

Výborně. Protože se vždy bojovalo až do posledního písknutí a do posledních sil. Vše bylo ohromně vyhrocené, ale i takové sváteční.

Bylo nějaké derby, na které nemůžete zapomenout?

Takových bylo víc, nezapomenutelná jsou všechna vítězná derby. Jednou jsem ale na Spartě dal vítězný a zároveň jediný gól. To si pamatuji opravdu velmi dobře. (směje se)

Jaký byl a je váš vztah ke slávistům?

Naše vztahy byly vždycky dobré. Teď už to můžu říct, ale po každém derby jsme se sešli v hospodě. Tam jsme si všechno vyjasnili, pokecali a poplácali se po ramenou… Nikdy jsme nic nehrotili, tak jako třeba dnešní ultras, to jsou úplní blázni.

Co byste popřál do nového roku sparťanům?

Samozřejmě všechno nejlepší a zdraví. Hlavně aby vybojovali titul. Ten je pro nás všechny naprosto nejdůležitější.

Co byste popřál slávistům?

Vedle pevného zdraví i to, aby se dostali v tabulce mimo pásmo sestupu. Postavení Slavie mě opravdu netěší. Bez Sparty není Slavia a obráceně. Bez obou týmů se pak v Praze nedá hrát veliké derby.