Ondřeji, jaká je vaše první vánoční vzpomínka?
Když jsem byl malý, tak jsem se hrozně těšil na Vánoce, které mám moc rád. Jako každý jsem věřil na Ježíška a těšil se na to, co najdu pod stromečkem.
Jak to na vás zapůsobilo, když jste zjistil, že dárky nenosí Ježíšek?
Dozvěděl jsem se to od kamarádů, šel s tím za rodiči, kteří mi to potvrdili. Nějak významně mě to ale nezasáhlo, důležité bylo, že jsem pod stromkem stále nacházel balíčky.
Co se vám vybaví, panelákový, či jiný byt nebo zasněžené stavení?
Bydlím kousek za Prahou v Dolních Břežanech, kde máme rodinný domek, ve kterém jsme každoročně trávili i vánoční svátky.
Slavili jste v uzavřeném kruhu, nebo s rozvětvenou rodinou?
Spíše to druhé. U stromečku jsem byl já s mladším bráchou. Na Štědrý den většinou přijeli i oba dědové a obě babičky.
Jaké vánoční zvyky jste dodržovali?
Máma se snaží dodržovat veškeré zvyky. Ten, kdo by například vstal od štědrovečerní večeře, tak by se se zlou potázal. (směje se)
Nejdříve jste večeřeli, nebo rozbalovali dárky?
Večeřeli. Rodiče obývák vždycky zamkli, a nikdo se tak do něj nedostal. Byl jsem sice nedočkavý, ale stromeček jsem viděl poprvé vždy až po jídle.
Pojďme k dárkům, byly ty vaše spojeny se sportem?
Každý rok jsem si přál něco z fotbalového náčiní, třeba míče. Míval jsem ale i speciální přání, jako herní konzole a k nim hry, pochopitelně i fotbalové.
Biblí každého slávisty je kniha Věčná Slavie. Měl jste ji?
Přiznám se, že neměl. Tu jsem prolistoval až později.
Jaký byl váš nejkrásnější vánoční dárek?
Jak už jsem říkal, tak herní konzole, a také televize.
Jak vypadalo vaše štědrovečerní menu?
Každý rok máme to samé. K večeři rybí polévku a smaženého kapra se salátem. Během dne pak vánočku a cukroví.
Co máte raději? Sladké cukroví a vánočku, nebo salát, kapra a polévku?
Já se těším asi na všechno. Salát jím hodně rád, mohu ho ale zkonzumovat kvůli váze jen omezené množství. A cukroví, to bych mohl jíst pořád. (směje se)
Jaké je vaše nejoblíbenější cukroví?
Mám moc rád perníčky a pak všechno čokoládové, nebo kokosky.
Absolvoval jste někdy nějaký vánoční turnaj?
Tři roky dozadu jsem s klukama hrál předvánoční turnaj v hale. Bylo fajn vidět opět kamarády, na které v sezoně nemám tolik času. Letos ale nic podobného neplánuji. Kopané bylo dost, snažím se spíš odpočívat.
Co vánoční besídky. Jak probíhaly mezi slávistickou mládeží?
Ty jsem moc v oblibě neměl, nerad jsem se ukazoval před lidmi. Chvíle, ve kterých jsem byl donucený něco recitovat, nebo dokonce zpívat, jsem rozhodně nevyhledával.
Vadí vám i nyní, že se ukazujete před lidmi?
(směje se) Už jsem si na to trochu zvykl. Jsem ale introvert. Nikdy se nebudu rád ukazovat.
K Vánocům patří i pohádky. Kterou máte nejraději?
Jednoznačně S čerty nejsou žerty. Obecně se dá říct, že všechny české klasické pohádky.
Pohádky se rovnají snům. O čem jste snil?
O tom, že si zahraji za Slavii. Nejlépe za její áčko nejvyšší soutěž. Výš jsem nemyslel. Jsem docela realista.
Říká se veselé Vánoce. Které byly ty nejveselejší?
To se nedá říct, všechny Vánoce, které jsem prožil, byly pro mě stejně dobré. Důležité také je, že jsem neprožil žádné smutné svátky.
Říká se, že jsou Vánoce svátky křesťanů a dětí. Mají pro vás stále své kouzlo?
Věřící nejsem, ale vyznání nikomu neberu. Vánoce mají jistě největší kouzlo pro malé děti, ale i já si v nich najdu to svoje.
A propos děti. Pokud vím, tak jste se zapojil do projektu „Můj první klub". Jak se vám akce zamlouvala?
Moc, bylo příjemné zatrénovat si s desetiletými kluky, a vrátit se tak do dětství. I oni snad byli rádi, že si mohli zahrát s někým, kdo okusil nejvyšší soutěž.
Bylo to stejné, jako když jste trénoval vy?
V deseti letech jsem přišel do Slavie. V předešlých klubech jsme samozřejmě neměli takové zázemí, i když to malí kluci až tolik neřeší. Trenéři se chovali k nám i k nim stejně hezky.
Jste fotbalista, tedy slušně vydělávající člověk. Uvažoval jste někdy, že obdarujete caparty například v dětském domově?
Slavia takové akce pořádá a my jsme za to rádi. S klukama vždycky vybereme nějaké peníze, nakoupíme dárky a jdeme děti obdarovat. Letos jsme byli v nemocnici v Motole.
Dovedete si představit, že byste kvůli kariéře Vánoce neslavil?
Dovedu, například v Anglii se totiž hraje i o svátcích. Pochopitelně by mi to trochu vadilo. Určitě bych si to ale vynahradil jinak.
Posunuli se vám Vánoce směrem od dárků k jídlu?
(směje se) Já se těším na oboje. Je ale pravda, že se dnes těším o maličko víc na jídlo.
S kým slavíte letošní svátky?
Fotbalovou terminologií: Sestava se nemění. Vše jako každý rok.
Kolik jste ochotný utratit za dárky a za jaké?
Můj postup je následující. Obejdu celou rodinu a zeptám se na přání každého jejího člena. Oni mi ale moc nepomůžou, jelikož vždycky odpoví, že nic. No a tak něco vyberu sám. Babičkám a mámě kosmetiku nebo parfémy. Dědům a tátovi pití. Bráchovi pak oblečení. Na cenu nekoukám. Slávistické dárky jim nedávám, těmi je zásobuji během roku.
Vánoce jsou i svátkem obžerství. Jak to máte s váhou?
Mám to štěstí, že si mohu dopřávat celé svátky a neztloustnu víc než dvě kila. Aby to ale nevypadalo, že jenom jím. Všichni na Slavii máme pochopitelně tréninkový plán, a tak se rozhodně neválíme. Pokud půjdete o svátcích na procházku v okolí Dolních Břežanech, tak mě můžete potkat, jak tam běhám.
Pod stromečkem si slávistický srdcař jistě vzpomene na fanoušky. Jaký dárek jste jim letos nadělili?
Moc mě mrzí, že musím říct, že jsme jim letos moc radosti neudělali, a to herně ani výsledkově. Udělám všechno proto, aby se to po novém roce o sto procent vylepšilo.
Jaké dárky jim nadělil Ondřej Petrák?
Se svými výkony nejsem nikdy spokojený. Mám stále co zlepšovat. Mohl bych hlavně dávat víc gólů. Fotbal je ovšem kolektivní hra, která nestojí na jedinci a ani s ním nepadá.
Co popřejete slávistům?
Samozřejmě jen to nejlepší, hlavně to zdraví. Ať mohou mít radost z našich výkonů.
Co popřejete sparťanům?
Těm nic. (směje se) Spartu já nemám rád!
