Co pro vás toto ocenění znamená?

Hlavně mě překvapilo, protože jsem neměl žádné informace, že se taková cena bude předávat. Když se o tom na slavnostním večeru začalo mluvit, tak každého napadla jména jako Bican, Plánička nebo Veselý. A o to větší překvapení pak bylo moje jméno. (směje se) Je to anketa a ta je pokaždé ovlivněna svojí dobou a těmi, kdo dávají hlasy. Díky generačnímu vlivu lidi volí toho, koho si pamatují, že ho viděli. Je to pro mě obrovská pocta a také větší odměna, že je ocenění přímo od fanoušků. Pro ně se totiž vždy hrálo, hraje a hrát bude.

Čím myslíte, že jste je během své kariéry nejvíce těšil?

Já je hlavně trápil. (směje se) Tím jsem asi zaujal, a proto si mě pamatují. Asi je to tou výchovou, my jsme byli s klubem více spjatí než jsou dnešní hráči. Pro mě je Slavia srdeční záležitost.

 

Vybavíte si nějaký zápas, který vám za dobu vašeho působení nejvíce utkvěl v paměti?

Těch je spousta. Nejjednodušší je říct památná remíza 4:4 na Spartě, kdy jsem dal hattrick. To je pro útočníka nejsilnější vzpomínka, nádherný zápas, vyprodaný stadion. Ale obrovským zážitkem bylo i úplně první utkání v dorostu na hlavním stadionu Slavie. Hráli jsme před ligovým zápasem proti Bohemce. Kopalo se při umělém osvětlením, dostali jsme míč, jemuž se říkalo televizák, a to ve vás zůstane napořád.

 Titulu jste se ve Slavii nedočkal, dá se ale vybrat nějaká sezona, na kterou vzpomínáte raději než na ty ostatní?

Když jsme se v roce 1992 tahali se Slovanem Bratislava do posledních kol o titul, ale nakonec jsme to nedotáhli. Nastřílel jsem 24 branek. Slovan měl v té době fantastické mužstvo v čele se nebožtíkem Peterem Dubovským a dalšími vynikajícími hráči.

 

Dokážete vybrat nejlepší spoluhráče na každém postu, se kterými jste se v sešívaném dresu na hřišti potkal?

To je jednoduché. (usmívá se) V té době jsem toho zažil nejvíce s brankářem Radkem Černým, to je jasná jednička. Obránců bylo více, ale nejvíce mi utkvěl Honza Suchopárek. Záložník je také jasný, protože mým dvorním nahrávačem na většinu branek, hlavně v té mojí úspěšné sezoně, byl Patrik Berger. V útoku jsem měl tu čest, že vedle mě začínal Vláďa Šmicer. Člověk je hrdý na to, s kým mohl hrát a slavit vyhrané zápasy.

Kdo je podle vás nejlepším hráčem současné Slavie?

Pro mě je největší osobností po sportovní i charakterové stránce Milan Škoda. Dokázal mužstvo podržet svými brankami i ve chvílích, kdy se hrálo o nejspodnější příčky a pak to jimi dotáhl i k titulu. Nepostavil si hlavu kvůli nabídce ze zahraničí a titul mu byl odměnou.

 

Co jste říkal slávistům na podzim? Čekal jste jako fanoušci víc?

Tímhle si musíte projít. Plzeň také nepostoupila do Ligy mistrů první rok. Učíte se, zkoušíte, děláte chyby, z nichž se musíte poučit. Důležitá je koncepce a filozofie, toho se držet a ne to měnit každý půlrok. Úspěch ovlivňují maličkosti. Věřím, že nebýt zranění Deliho, tak Slavia dvojutkání s kyperským APOELem zvládla a Ligu mistrů si zahrála. Ale český národ je zaslepený a myslí si, že úspěch není hrát skupinu Evropské ligy. Tak to vůbec není.

Myslíte, že je v lize o titulu už rozhodnuto?

Fotbal je přísný, stačí maličkost, podcenění, zranění… Plzeň má neskutečný náskok, ale spíš se to musí brát obráceně. Ne že s Plzní nikdo nedržel krok, ale že měla neskutečný podzim. Když mančaft všechno vyhraje a postoupí z prvního místa ve skupině Evropské ligy, tak to už něco vypovídá.