Osobnost Deníku

Po dvou úvodních zápasech musí na Meteoru panovat spokojenost, i když je pořád teprve úplný začátek, že?

Docela ano, sedlo si to. Už příprava se nám povedla, odehráli jsme dobré zápasy. Myslím si, že je to výsledek naší práce, sehráli jsme se, jsme delší dobu pohromadě. Začíná to vypadat tak, jak by mělo.

Bráníte pozorněji? V minulé sezoně jste z první poloviny konečné tabulky inkasovali nejvíckrát.

Je to tak. Věnovali jsme se posunům a vlastně všemu, co předchází defenzivní práci. Zapracovali jsme na tom a je vidět výsledek.

Cítíte se silnější, zkušenější než v minulé sezoně? Kádr zůstal prakticky pohromadě, to také pomůže…

Jsme určitě silnější. Kluci, kteří k nám přišli z dorostu, už jsou s námi třeba dva tři roky. Ohráli se, v předchozích sezonách získali zkušenosti.

Vy jste měli start sezony o týden dříve, v předkole MOL Cupu proti Neratovicím. Kolikrát jste po tomto zápase slyšel jméno Diogo Costa?

(směje se) Docela hodněkrát.

Povedlo se vám někdy něco alespoň trochu podobného?

Já právě moc specialista na penalty nejsem. Ve druhé lize jsem za kariéru snad jenom jednou vystihl stranu, jinak jsem nic nechytil. Kluci z Neratovic možná byli nervóznější než já, to mi pomohlo.

Za takový kousek jste ale musel sám sebe pochválit…

Já se moc často nechválím, ale tohle se mi povedlo. Jak jsem říkal, na kluky z Neratovic byl větší tlak než na nás. My si s nimi šli zahrát, víme, jak v létě hodně posílili a měli by mít dobrý tým. My jsme mohli nakonec rozhodnout už v normální hrací době, ale došlo to až do těch penalt.

Dodal vám postup přes silné Neratovice impuls, který pak mohl pomoct v prvních kolech divize?

Ano, dodal. Neratovice patří k největším favoritům naší divizní skupiny a ukázali jsme si, že i s takovým týmem dokážeme hrát vyrovnaný zápas a porazit ho. Ukázalo nám to, že jdeme správným směrem.

Už jste se naučili říkat, že hrajete čtvrtou ligu a ne divizi?

Já ještě pořád ne a stále říkám divize. (usmívá se)

Proti Ústí jste v prvním kole poháru nechytal, trenér dál přednost Janu Šrámkovi…

Honza si šanci stoprocentně zaslouží. Pracuje dobře v tréninku, když se točíme, chytá skvěle. Na konci zápasu mi ho bylo až líto.

Tomu rozumím, prohra 0:5 je až moc krutá.

Hodně krutá. Ústí ukázalo kvalitu, má dobré hráče a že to myslí s postupem do druhé ligy vážně. Trochu jsme se zalekli a nechytili tempo na začátku. Paradoxně nám pomohl inkasovaný gól na 0:1. Měli jsme pak šance Dan Dvořák byl před prázdnou brankou a třeba by to vypadalo jinak, kdyby dal. Potom jsme dostali rychle na 0:3 a už se to jen dohrálo.

Jak se vám jinak na Meteoru líbí? Nejstarší hráč mezi partou mladíků. Hecujete se vzájemně na tréninku?

Jsem nejstarší suverénně o osm let. (směje se) Od hecování jsem tam hlavně já. Když přijde někdo nový, tak si nedovolí nic, ale když už je někdo trochu starší, tak začnou lehce našlapovat. (směje se) Baví mě to a mě samotného to omladilo.

Že vás to baví je tou nejlepší motivací.

Samozřejmě. To, že už nebudu lepší, už vím od té doby, kdy jsem před pěti lety odešel z druhé ligy. Motivaci pořád mám. Jsou tu mladí kluci a myslím, že jim pořád mám co dát.

Co říkáte na svého parťáka Jana Šrámka?

Honza mě dobíhá mílovými kroky. Ani to nebude dlouho trvat a vymění mě.

Jaké jsou letošní cíle Meteoru? V minulé sezoně jste byli pátí a klidně to mohlo být ještě o chlup lepší.

Chtěli bychom hrát určitě zase nahoře. Konkrétnější cíle, jako třeba postup nebo něco podobného jsme si nedávali. Chtěli bychom hrát zápas od zápasu, aby byl náš fotbal koukatelný, aby padalo hodně gólů a abychom vyhrávali. Proč si neříct něco jiného v půlce sezony, kdybychom čeřili vody úplně nahoře, ale jsme teprve na začátku.

Do Libně jste přestoupil před pěti lety. Proměnila se podle vás nějak čtvrtá nejvyšší soutěž za tu dobu?

Hrozně omladila. Přijde mi, že znám víc členů realizačního týmu, trenéry, rozhodčí a ne hráče. Přišlo plno mladých kluků s drajvem, někdy ale trochu chybí fotbalovost od mojí generace. Hra se více zrychlila, je soubojovější, ale chybí více kreativity. Starší hráči jdou raději o nějakou soutěž níž. Zdenda Folprecht z Kladna šel do Tuchlovic, Petr Glaser skončil… To všechno byly rozdílové desítky. Tolik toho třeba nenaběhaly, ale uměly dát balon do finále nebo dát gól. Teď se to nahradilo bojovností a drajvem.