Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Když kopal za Kunratice, byl „schovaný" v I. A třídě. Od chvíle, kdy s týmem postoupil do přeboru, ukazuje šikovný střední záložník své umění naplno celé Praze.

Tři roky už hraje za Třeboradice, dvakrát se stal „Hvězdou" soutěže podle nominací na nejlepšího hráče zápasu, v této sezoně jich nasbíral 17. „Vedl jsem s náskokem už po podzimu, tak jsem si říkal, že bych to měl dotáhnout do vítězného konce," usmívá se 28letý Viktorin.

Od podzimu jste před sebe nikoho nepustil ani na chvíli, takže jste vyhrál celkem s přehledem, co říkáte?

Jsem hlavně spokojený s tím, že jsem tu anketu vyhrál, byl to můj osobní cíl, což přiznávám. Každé takové ocenění potěší. Na druhou stranu: všechny kolektivní sporty jsou o ostatních lidech, kdyby mi kluci nenahrávali na góly a do šancí, tak nejsem vidět. Třeba Pavel Grznár mi přihrál snad na 90 procent šancí a gólů. Měřitelní jsou jen střelci, tohle je těžké hodnotit. Ale jsem rád, že jsem dostával hlasy a na hřišti jsem se líbil.

Čím myslíte, že jste se líbil?

Řekl bych, že mám dobrý fotbalový základ ze Sparty z dětství. Když vezmu svoje vrstevníky z té doby, tak ti hrají úplně někde jinde. Byla by ostuda, kdybych aspoň trochu nevynikal v nižší soutěži.

S kým jste třeba ve Spartě hrál?

S Danem Kolářem, Danem Pudilem, potkal jsem se tam i s Honzou Holendou. Je spousta kluků, s kterými jsem hrál a oni jsou teď v lize, případně venku. Nevynikat v přeboru, to bych bral jako osobní zklamání.

Hvězdu přeboru jste vyhrál už v předminulé sezoně, tentokrát vás na jaře mohutně dotahoval váš spoluhráč Grznár, který se dostal na číslo 15. Prožívala to nějak třeboradická kabina?

V kabině se to úplně neřešilo, ale já sám jsem si na začátku jara říkal: Sakra, tak to asi nevyhraju. Měl jsem tam pár zápasů bez nominace. Pavel Grznár na tohle není vůbec, on si články o přeboru nečte. Pošťuchovali jsme se jen přes góly. To já články na vašem webu sleduju dost a rád si je přečtu.

Takže vás Grznár trochu jarní formou znervóznil?

Nebýt jeho, našel by se tam určitě někdo jiný. Třeba u nás v Třeboradicích stoper Votava - ten měl na jaře výbornou formu. Ale musím uznat, že Pavel opravdu vynikal, byl fantastický. Ty nominace si zasloužil, dával spoustu gólů, dost jich připravil, táhl nás. Je na něm vidět, že hrál úplně jinde.

Když jsme se bavili v půlce sezony, měl jste na kontě čtyři góly, na konci jich máte u svého jména započítáno šestnáct. Nejste z takového čísla trochu překvapený?

Nepamatuju, že bych dal někdy tolik gólů, bude to tím, že jsem hrál víc vepředu než dřív. Ale těch šancí, co jsem spálil, to jsem se kolikrát za sebe i styděl. Nejsem zrovna střelec, na takový počet gólů potřebuju hodně šancí.

Vaše góly přesto Třeboradicím nestačily na lepší než šesté místo. Přitom váš trenér Tesař vyhlásil útok na třetí pozici. Jak hodnotíte sezonu z pohledu týmu?

Já to beru jako zklamání, měli jsme určitě na to, abychom skončili výš. Některé zápasy jsme hloupě remizovali, případně prohráli. Ale nikdy to není tak, že lepší tým zákonitě vyhraje. Stane se, že dostanete hloupý gól, druhý tým to zabarikáduje a vám prostě chybí kvalita, abyste se prosadil. S posledním Radotínem jsme nedali penaltu v poslední minutě a remizovali jsme. V Cholupicích to beru na sebe, tam jsem zazdil tři šanci a v závěru jsme dostali gól, takže jsme prohráli. Ale takhle asi mluví všichni. Dost lidí říkalo, že máme super tým, ale my si kolikrát nebyli schopní přihrát na tři metry. Taky jsme měli svoje chvilky… Na druhou stranu musím říct, že nás nikdo v soutěži nepřehrál. Jen Kopanina byla dost dobrá, ale zápasy s ní byly vyrovnané.

Po tragické smrti Václava Drobného Třeboradice vyhlásily, že by i kvůli němu chtěly vyhrát přebor. Možná i od té doby jste braní v širším okruhu favoritů soutěže, nemyslíte?

Asi to tak bude, možná je to spojené i se jmény, která u nás hrála nebo ještě hrají. Byl tady Baranek, Šenkeřík, Venca Drobný, teď Pavel Grznár. Možná i díky nim se na nás pohlíží jako na lepší tým než ve skutečnosti jsme. Ti kluci jsou dobří, ale nemají k sobě takové spoluhráče jako v lize, kteří by jim dávali přihrávky, které potřebují. To byl i případ Zdeňka Šenkeříka, který se u nás někdy trápil, ale bylo to z mého pohledu tím, že jsme mu ty situace nedokázali připravit, nebo si naběhnout tak, abychom mu ulevili a on si mohl narazit.

Zaujala mě u vás ještě jedna věc: sezonu jste prošel s jednou žlutou kartou, tu jste navíc dostal až v závěru posledního zápasu na Tempu. Uvědomil jste si to?

Dobře jsem o tom věděl a měl jsem motivaci dohrát sezonu bez karty. Jenže přišel faul na Tempu a rozhodčí mi řekl, že mi jí musí dát. Čtvrt hodiny před koncem sezony… Ale byla jasná. Nedá se nic dělat, jedna tam je. Musím ale přiznat, že proti Kopanině jsem tam taky měl faul, za který se žlutá karta mohla udělit, měl jsem kliku. Nejsou to z mé strany ale žádné brutální zákroky, za řeči karty nedostávám vůbec, s rozhodčími se bavím normálně.

Pravidelně máte dost nabídek na přestup, jak to v tomhle směru vypadá letos?

Nabídky jsem měl, seriózně jsem ale uvažoval o jedné: divizní Motorlet začal trénovat pan Novotný, který mě vedl tři roky ve Spartě. Měli jsme spolu výborný vztah, přišel za mnou, jestli bych jim nešel pomoct, že mají mladý mančaft a někdo zkušenější by se jim hodil. Byla to nabídka, o které jsem uvažoval. Ostatním mužstvům jsem většinou rovnou řekl, že ne. Pro mě už to není zajímavé, honit se za fotbalem, trénovat někde pětkrát týdně, na to nemám čas, není mi dvacet a nechodím do školy. Tohle je dobré pro mladé kluky. Nakonec jsem se rozhodl, že zůstávám v Třeboradicích, je to definitivní.

Takže budete v příští přeborové sezoně usilovat o „hvězdný hattrick"?

Jasně, to by bylo příjemné. Ale příjemnější než tohle by bylo zvednout nějakou trofej s celým týmem. Byli jsme k tomu blízko, hráli jsme finále Teskahor poháru, bohužel jsme prohráli. Tuhle anketu bych za pohár hned vyměnil. Loni se stalo, že anketu vyhrál Žižka ze Zbraslavi, která sestoupila. K čemu to pak je? Z takového ocenění člověk ani nemůže mít radost.

Jednu jedinou kartu dostal Petr Viktorin za celou sezonu. Navíc ji obdržel patnáct minut před jejím koncem. V 75. minutě úplně posledního zápasu sezony na Tempu. „Nedá se nic dělat, byla jasná," směje se Hvězda přeboru.