Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Mezi oprýskaným zábradlím a lavičkami, nedaleko topolů tyčících se vysoko nad Berounkou, zářila žlutá hlava. Postava nejlepšího fotbalisty Evropy za rok 2003. Pavla Nedvěda.

Dostala se mu „pocta“ čestného výkopu 1. kola Ondrášovka Cupu mezi provinčním domácím Radotínem z pražského přeboru a druholigovou Duklou. Vlastně ne, obráceně. Pocta, mnohonásobně větších rozměrů, se dostala oběma klubům, divákům a samotným hráčům. Navíc dostal dres Dukly s číslem 6, jako vzpomínku na dobu, kdy v tehdy armádním klubu „vojákoval“ – před 18 lety.

„Byl to zážitek, to ano, ale je to přece jen normální chlap,“ říkal po zápase Jan Tyburec, obránce Radotína.

V samotném zápase outsider nešokoval, Dukla v poklidu vyhrála vysoko 10:0. „Brali jsme to jako klasický soutěžní zápas, jsem rád, že to kluci pojali zodpovědně,“ prohlásil Günter Bittengel, trenér Dukly.

Zatímco Dukla rozebírala domácí a nedovolila jim téměř nic, Nedvěd trpělivě podepisoval, rozdával úsměvy, odpovídal zvědavcům. Možná ani výsledek nezaregistroval. Zato domácí kouč Richard Bogdanov ano: „Deset branek je docela dost, ale nic z toho nedělám. Vždyť jsme zatím měli jen tři tréninky. Do osmdesáté minuty to šlo.“