Míč po jeho hlavičce trošku se štěstím rozvlnil síť. A o pár sekund později už se záložník Tijani Belaid objímal s diváky stojícími na dolní části tribuny. Stadion v Edenu opět zachvátila euforie. Pokolikáté už letos?

Na samý vrchol dosáhla, když se Tomáš Necid podruhé střelecky prosadil. Slavia letos poprvé v lize doma prohrávala, přesto její edenská tvrz odolala. Porazila 3:1 Teplice, náskok na čele tabulky navýšila na osm bodů.

„Nesmí nás ukolébat. Odehráli jsme polovinu ligových zápasů, ale ještě patnáct nás jich čeká. A ty musíme zvládnout,“ řekl odhodlaně Marek Jarolím, autor dvou gólových přihrávek.

Sešívaní přitom prohrávali, už po deseti minutách se trefil bývalý slávista Štěpán Vachoušek. „Dobrý pocit, jsem rád. Ale ve výsledném efektu to nic neznamená,“ hlesl.

Do poločasu Slavia do soupeře bušila, ale nic. Její útoky většinou končily v předfinální fázi. „V kabině nebyl důvod k řevu, i před přestávkou jsme hráli dobře. A ve druhé půli? To byl prostě válec,“ usmíval se slávistický kapitán Erich Brabec. Rozjeli ho Necid, čerstvě nejmladší reprezentační střelec, a ofenzivní štírek Ivana, který v poločase nahradil nevýrazného Toleského. Prvně jmenovaný proměnil pokutový kop, druhý si pro něj došel…

Pak přišla ona hlavička Belaida a stejná forma zakončení od Necida. 3:1. Vítězný řev od fanoušků, kterých do Edenu i ve velmi chladném počasí zavítalo přes osm tisíc.

Kouči Jarolímovi skvěle vyšlo poločasové střídání.

Slavia odehrála poslední domácí zápas podzimu. Všechny byly podobné, všechny byly povedené. Otázka zní: Jak dlouho ještě euforie ve Slavii vydrží?