Tiskoví mluvčíDva mladí pánové a dvě sličné dámy. To jsou čtyři tiskoví mluvčí pražských fotbalových klubů z naší nejvyšší soutěže.
Na Dukle Kristýna Kratochvílová, na Slavii Soňa Nouzáková,
na Spartě Ondřej Kasík
a na Bohemce Tomáš Mutinský.

Jak dlouho už se své funkci věnujete? A jak jste se k ní dostala?

Do Slavie jsem přišla v létě 2007, mým prvním ostrým zápasem bylo venkovní utkání 2. předkola Ligy mistrů UEFA v Žilině, kam jsme s mým kolegou Ondrou Zlámalem vyráželi brzy ráno den před zápasem ještě ze Strahova autem, protože odpoledne nás už čekaly povinnosti předzápasová tisková konference, trénink a podobně. Byl to právě Ondra Zlámal, který si mě tehdy vybral jako svoji spolupracovnici.

Jak se přesně nazývá vaše funkce?

Moje funkce se nazývá ředitelka Oddělení komunikace a vnějších vztahů. Tak je to psáno alespoň na papíře. (smích) V praxi to ovšem znamená dosti široký záběr, dělám, co je potřeba. Od článků a správy webu a sociálních sítí, přes zápasový magazín Poločas až po komunikaci s novináři, fanoušky, současnými i bývalými hráči Slavie. Zkrátka spousta všedních i nevšedních věcí."

Byla jste vždycky fanynka fotbalu?

Musím říci, že coby absolventku Filozofické fakulty oboru české filologie a filozofie mě fotbal příliš nezajímal. Život mi změnilo až osudové setkání s mým manželem, velkým fotbalovým fanouškem a zejména velkým slávistou v roce 2002. Potom už můj život nabral ten správný řád a směr.

Fandila jste vždycky Slavii?

Ke Slavii mě přivedl můj manžel. Nezapomenu na naše první společně strávené Vánoce, když jsem začala pod stromečkem rozbalovat dárky. Jako první na mě vykoukla slávistická kuchyňská chňapka, v dalším balíčku byl slávistický ručník… Tehdy jsem z toho byla v mírném šoku. Ale teď po letech můžu zcela zodpovědně prohlásit, že žák, respektive žákyně, předčila svého učitele.

Dovedete si představit, že by tuhle funkci dělal někdo, kdo k tomu klubu nemá blízký vztah?

To nedokážu objektivně posoudit. Slavia je pro mě opravdu srdeční záležitostí, práce pro ni splněným snem. Moje rodina je naštěstí v tomto ohledu velice tolerantní. Zvykli si, že mi neustále zvoní telefon, že nedokážu fungovat bez internetového připojení, že jsou zkrátka období, kdy si dovolenou vzít nelze, že zrovna v tuto neděli máme zápas a že v tuto středu večer musím odjet na besedu s fanoušky a tak dále. Zároveň si ale nedokážu představit, že ten čas a energii, které Slavii věnuji často na úkor svých nejbližších, bych byla ochotna obětovat pro jakýkoliv jiný klub.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? A jak den zápasu?

Na této práci je úžasné to, že každý den je naprosto jiný. Je to v podstatě adrenalin. Často si naplánujete, že musíte udělat to a to, ale něco se stane a všechno je jinak. Někdy začínám den tím, že mi začne zvonit telefon už od rána, jindy je zase dopoledne klidnější a něco se semele během odpoledne nebo večera. Pojmy typu pracovní dny, víkendy nebo svátky ve fotbale v podstatě neexistují, protože fotbal se hraje o víkendech nebo i v den státního svátku. O víkendech také vycházejí noviny, v televizi a v rádiu běží zprávy, o internetu ani nemluvě. V den zápasu je to zase něco úplně jiného, je také rozdíl, zda hrajeme venku, nebo doma. Stejné je pouze takové to chvění v žaludku a nervozita, jak zápas dopadne, které mě v den zápasu vždy provází už od rána.

Jak velký tým máte k dispozici?

Mým nejbližším spolupracovníkem je kolega Michal Býček, velký slávistický srdcař, se kterým každodenně řešíme klubový web, sociální sítě, videa na youtube a podobně. Dále využíváme služeb externích spolupracovníků, zejména při domácích utkáních, tiskových konferencích nebo při tvorbě zápasového magazínu, jsou to lidé, kteří pro Slavii doslova dýchají. Jsme samozřejmě v těsném kontaktu s ostatními kolegy v klubu, zejména z marketingového oddělení. Fotbal je o týmové spolupráci, což neplatí jen na hřišti.

Jak zápasy prožíváte? Stane se někdy i to, že ho v klidu sledujete nebo to práce nedovolí?

V klidu zápasy nesleduji v žádném případě. Samozřejmě se musím krotit, když se mi například nelíbí nějaký verdikt rozhodčího, nemohu pustit průchod emocím jako mnohdy fanoušci na tribuně. (smích) Ale samozřejmě góly Slavie slavím s chutí a hodně nahlas. Když naopak inkasujeme, tak mi občas z pusy vyklouzne nějaké to nepublikovatelné slovo.

Máte to ve své funkci v něčem jednodušší nebo naopak těžší, když jste žena?

Snažím se pracovat nejlépe, jak umím. Abych si vždycky mohla s čistým svědomím říct, že jsem pro to udělala maximum. Odmítám využívání takzvaně ženských zbraní, přijde mi to nedůstojné. Takže jediné orgány, které do své práce zapojuji, jsou mozek a srdce. (smích)

Na co nejraději vzpomínáte za dobu svého působení ve Slavii?

Na nádherný podzim 2007, kdy Slavia postoupila do Ligy mistrů UEFA. Na mistrovské oslavy 2008 a 2009. Na otevření nového stadionu v Edenu. Na vítězná derby se Spartou, kdy jsme na Letné vyhráli 2:0 a o rok později 4:1…

Má tiskový mluvčí s hráči přátelštější vztahy nebo je to čistě profesionální?

Charakterizovala bych je jako přátelsky profesionální.

Kam jste společně se Slavií všude cestovala? Kde všude jste s ní byla?

Na různých stadionech západní, jižní i východní Evropy. Kromě fotbalového zážitku tam člověk získal řadu zkušeností. Poznatky, jak práci dělají kolegové jinde, jsou samozřejmě velmi cenné a posunou vás zase o kus dál.

A váš sen kam se podívat se Slavií?

Na jakýkoliv zápas v jakémkoliv městě, kam bychom zavítali v rámci evropských pohárů.

Jste v kontaktu pouze s médii nebo i fanoušky? Fanoušci na Slavii umí ukázat svojí nevoli občas hodně hlasitě najevo…

Bohužel fanoušek Slavie si v posledních letech hodně vytrpěl. Místo bojů o titul zažíval boje o záchranu. Když vás porazí ve skupině Ligy mistrů na Emirates Stadium Arsenal 7:0, je to něco úplně jiného, než když svítí stejný výsledek doma v Edenu po zápase s Teplicemi. Fanoušci zase chtějí vidět Slavii na předních příčkách a v evropských pohárech. Nelze se fanouškovi divit, že je nespokojený a že svůj názor či nevoli dá najevo. Věřím, že bude zase lépe. Jak se zpívá: Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře… Já jsem za své působení ve Slavii zažila obojí.

Ve Slavii se pro fanoušky dělá řada projektů. Na co z nich jste třeba pyšná? A co chystáte dál?

Jsem zejména pyšná na naše fanoušky. Že Slavii podporují jak doma, kde vytvářejí krásnou atmosféru a úžasná chorea, tak na venkovních zápasech. Že neváhají za Slavií cestovat na opačný konec republiky. Že Slavii zachovávají věrnost, i když se nedaří. Když posloucháte jejich příběhy, co pro ně Slavia všechno znamená a co jí často obětují, tak si vždycky uvědomíte, jakou máte vůči nim zodpovědnost a že je nesmíte zklamat.

Od Slavie se teď na jaře očekává vzestup. Jaká je v klubu nálada? Bojovná a optimistická?

Mohu všechny ujistit, že nálada a atmosféra je taková, jaká má před startem ligy být. Ze všech je cítit velké odhodlání.

A na závěr vaše osobní přání čeho byste ráda se Slavií dosáhla?

Aby spokojený slávistický fanoušek tleskal v Edenu zaplněném do posledního místečka výhře Slavie v semifinále Ligy mistrů nad Realem Madrid. A aby náš gólman chytil Cristianu Ronaldovi penaltu.