Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Tiskoví mluvčíDva mladí pánové a dvě sličné dámy. To jsou čtyři tiskoví mluvčí pražských fotbalových klubů z naší nejvyšší soutěže. 
Na Dukle Kristýna Kratochvílová, na Slavii Soňa Nouzáková, 
na Spartě Ondřej Kasík
a na Bohemce Tomáš Mutinský.

Jak dlouho už se své funkci věnujete? A jak jste se k tomu dostala?

Funkci tiskové mluvčí se věnuji necelé dva roky, ale v klubu působím asi o další dva roky déle. A právě to mi k ní otevřelo cestu. Tehdy na pozici mluvčího končil Michal Včeliš a já akorát odpromovala.

Jste fotbalová fanynka?

Ano, ale asi trošku jiným způsobem. Mám ráda samotnou hru, atmosféru. Jména hráčů, kdo kde trénuje a podobně, to mě moc nezajímá. Tedy pokud to zrovna nepotřebuji k práci. A samozřejmě tím nemyslím, ze neznám vlastní tým. (smích)

Fandila jste vždycky Dukle?

Vždy ne. Táta fandil Slavii, takže jsem to částečně podělila. Když se někdo zeptal komu fandím, odpověď byla jasná. Ale od té chvíle co jsem v Dukle se to změnilo a mé srdce je čistě duklácké.

Dovedete si představit, že by tuhle funkci dělal někdo, kdo k tomu klubu nemá blízký vztah?

Myslím si, že ne. Vždy je potřeba s klubem, firmou a podobně cítit.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Jak den zápasu?

Většinou začíná otevřením mailové schránky. Pak nějaký ten článek, rozhovor, reportáže ze zápasu na web, plus jeho celková správa. Pak když je potřeba nějaká grafika, focení a většinou končím zápisem věcí, které udělám zítra.

Jak zápasy prožíváte? Stane se někdy i to, že ho v klidu sledujete nebo to práce během zápasu nedovolí?

Občas ho v klidu sleduji, když jsme v televizi, hrajeme venku a kolega píše reportáž za mě. I když v klidu nejsem nikdy, pokud nevyhráváme aspoň o tři branky. (smích) Takže obyčejně sedím mezi novináři a píšu reportáž.

Máte to ve své funkci v něčem jednodušší nebo naopak těžší, když jste žena?

Jednodušší co se týče přístupu lidí ke mě. Těžší proto, že na rozdíl od chlapů o fotbale vím o dost méně.

Na co nejraději vzpomínáte za dobu svého působení v Dukle?

Na postup z druhé ligy, na čtyři góly Zbyňka Pospěcha v jednom zápase a na každou radost po vyhraném zápase.

Dukla je takový „rodinný" klub. Jaké jsou v klubu vztahy? Máte je přátelské i s hráči?

Vztahy jsou přátelské, všichni spolu v managementu vycházíme dobře. Za mě to platí i s hráči, nedovedu si ani představit, že by to bylo jinak. Mám ráda pohodu. (úsměv)

Kam jste společně s Duklou všude cestovala? Jaké bylo například teď nedávné kyperské soustředění?

Nejdál jsem byla asi na tom Kypru. Když jsem v Dukle nastupovala, byla jsem s ni na soustředění v Drážďanech, ale na to nerada vzpomínám, nikoho jsem tam totiž neznala a nikdo neznal mě. Oproti tomu byl Kypr moc fajn. Člověk je s týmem téměř 24 hodin denně a na spousty věcí dostane nový náhled. Stane se jeho naprostou součástí, včetně včasného vstávání na snídani. (smích)

A máte sen, kam se ještě podívat s Duklou?

Samozřejmě by mě lákaly poháry, byla by to zkušenost.

Jste v kontaktu pouze s médii nebo i fanoušky?

Spíše s médii. S fanoušky komunikuje více kolega, ale distancovaná od nich určitě nejsem.

Fanoušci… Jak to, že si jich na Julisku nachází cestu pořád tak málo? I když hrajete výborně…

Je to dáno naší historii, tím že tu Dukla nějakou dobu nebyla a pak… v Praze je tolik dalších klubů. Ale postupně se to zlepšuje. Musíme si své fanoušky postupně vychovat a to chce čas.

Dukla je po podzimu čtvrtá. Jaká je před začátkem jara v klubu nálada? Bojovná?

Nálada je výborná a jsme připraveni bojovat. Na co to bude stačit, uvidíme na konci sezóny,ale já věřím, že se za konečné umístění stydět nebudeme.

A na závěr vaše osobní přání čeho byste ráda s Duklou dosáhla?

Nejvíc bych si přála, abychom plnili stadiony. Hlavně ten náš, ale to bude dlouhá cesta, spousty práce a neustálého sebezdokonalování a učení.