„To, že poslední aféra vypukla, natolik překvapivé není. Překvapivé je, že se zřejmě objevil okruh lidí, kterým to začalo vadit," řekl v rozhovoru pro regionální Deník Radim Bureš, programový ředitel Transparency International Česká republika.

Na regionální úrovni je jistá forma ovlivňování zápasů běžnou součástí předzápasového folkloru. Není na místě otázka, zda se má na odkrývání těchto rozsáhlých korupčních kauz v rámci FAČR podílet policie, potažmo soudy? Je „fotbalový prales" stále veřejným zájmem?

Dobrá otázka, ovšem není nová. Velmi naléhavě se totiž řešila již v souvislosti s kauzou „kapříci", která vypukla v roce 2004. Obhajoba lidí, kteří do korupčních vztahů byli zapleteni, tehdy nebyla postavena na tom, že daný čin nespáchali, ale byla postavena právě na tom, že policii, potažmo stát, tento případ nemá vůbec zajímat, protože definice korupce je spojena s obstaráváním věcí veřejného zájmu a vzhledem k tomu, že fotbal je interní zájmovou činností určité skupiny lidí, nejedná se o veřejný zájem. A to byl vážný argument, který nebylo možné úplně smést ze stolu. Věc se dostala až k Nejvyššímu soudu, který ve svém judikátu konstatoval, že fotbal je v tomto případě obstaráváním věci veřejného zájmu.

Jak své rozhodnutí Nejvyšší soud zdůvodnil?

Opřel se o tři argumenty. Za prvé, protože do fotbalu míří veřejné peníze z dotací, za druhé, protože je fotbal napojen na sázkový byznys a třetím důvodem byla nemalá výchovná role fotbalu vzhledem k mladé generaci, která předpokládá, že se hraje férově. Z toho se dá samozřejmě usoudit, že jiná zájmová činnost, jako turnaj v pouštění draků, kde neplatí ani jeden z těchto tří bodů, by pravděpodobně obstaráváním věci veřejného zájmu již nebyla.

A krajská fotbalová soutěž? Judikát se týkal profesionálního fotbalu…

Samozřejmě u nižší fotbalové ligy nejde o sázkový byznys, ale mnohem více o veřejné prostředky a výchovný aspekt. Není však vyloučeno, že se obvinění nyní pokusí o podobnou obhajobu a uspějí. Já osobně si myslím, že zmíněný nález Nejvyššího soudu lze rozšířit a vztáhnout i na nižší fotbalové soutěže. Nelze to však samozřejmě říci autoritativně. Faktem zůstává, že policie již konat musela, protože zde byl jasný judikát, který jí to určil. Nedovedu si však představit, že by fotbalová aféra ve středních Čechách skončila tresty odnětí svobody. Jestli u soudu něco padne, tak to budou podmíněné tresty nebo pokuty. Něco, co má výchovný efekt.

Na druhou stranu, i když regionální fotbal bude definován jako veřejný zájem, a viníky potrestá soud, byť mírně, nezůstane řešení fotbalové korupce primárně na FAČR, tedy na vůli a nevůli bafuňářů? Na chod organizace to nemusí mít žádný vliv. Ad absurdum bude jen aparátem na úplatky. A stát si tuto administraci občas za velké peníze „proklepne"…

To, že poslední aféra vypukla, natolik překvapivé není. Překvapivé je, že se zřejmě objevil okruh lidí, kterým to začalo vadit a hledali nějaké řešení, pomoc státu. Byť to stále může působit tak, že se jde s kanónem na vrabčáky. Nicméně se zmiňovanou otázkou interní správy, řešení problému v rámci fotbalové rodiny, jsem se setkal již při svém působení ve Stálém výboru Evropské úmluvy k diváckému násilí. Jakmile jsem tehdy narazil na nějaký problém, častou odpovědí bylo, my si vše vyřešíme sami. To je i v evropských fotbalových strukturách poměrně běžné. Mentalita je v tomto stejná, ať se jedná o FIFU a přidělování míst pro mistrovství světa, nebo o nějakou místní ligu. Na amatérské úrovni ale nemáte jasnou bariéru, která by stanovila, tady končí domácký amatérismus a tady začíná tvrdá profesionalita. Taková ta „bramboračka" se potom přenáší nahoru a výsledkem jsou křetínského aktovky a další problémy, které vychází z mentality domácího fotbalu.

Zmínil jste fotbalovou mentalitu. Nejedná se však v regionálním kontextu o zvláštní kulturní paradox? Proč je společnost, která je až pateticky zaměřena na boj s korupcí v politice, ochotna tolerovat korupční prostředí ve svém nejbližším okolí a mnohdy být jeho přímou součástí? O fotbalových handlech v počtech tři body za sud piva se zpravidla ani nemlčí a nikdo se za ně nestydí.

Jev, na který jste narazil, je velmi zajímavý a známe ho i z jiných oblastí. V jednom evropském výzkumu zhruba 15 procent českých respondentů řeklo, že někdy přinesli úplatek zdravotnickému personálu. Údaj je sice srovnatelný s Maďarskem, ale na další otázku, proč jste úplatek přinesl, Češi odpovídali, že se vlastně jednalo o poděkování. A právě toto nás odlišovalo od Maďarska, kde většina lidí tvrdila, že bez úplatku by se jim nedostalo očekávané péče. Jinými slovy, Češi sice napsali, že šlo o poděkování, ale současně věděli, že se jedná o úplatek. V tomto spočívá takové naše specifikum. Vysvětlení je snad v tom, že lidé sice v těch neformálních vztazích žít umí, ale chtěli by, aby byly formální. Aby se z pokřivených pravidel stala pravidla přesná, spravedlivá a vymahatelná.

Jedná se tak o postupné vytyčování mantinelů, stanovování kulturních hranic.

Vždy máte určitou škálu pozorností, od poděkování, výměn dárečků, které se na začátku týkají různých drobností, a na konci jde o naprosto nezpochybnitelný úplatek. Najít onu hranu je poměrně obtížné. Pokud dítě přinese paní učitelce na konci roku kytičku, je to v Česku normální, ale v Anglii už ne. V Anglii by to vnímali jako zvýhodňování. A právě průběh korupční kauzy, o které hovoříme, naznačuje, že ta vágní, pomyslná hranice již byla překročena. Někdo zřejmě začal mít pocit, že je všeho až příliš. Policie přitom musela být informována zevnitř tohoto prostředí. Je nemyslitelné, že by sama od sebe nasadila odposlechy v rámci operativního šetření někde v „horní dolní".

Může tato kauza fotbalovému prostředí prospět?

Pokud policie něco vyšetří a dostane se to k soudu, nevěřím, že budou následovat nějaké zničující rozsudky. Soud vyšle signál. Jednoduše došlo k překročení nějaké hranice, která není přesně definována. Osobně si myslím, že toto může mít očistný charakter a jsem docela zvědavý, jak se k případu postaví disciplinární komise. Když už se totiž něco provalí, disciplinární opatření vůči klubům i jednotlivcům bývají razantnější, než samotná trestně právní sankce.

Může se na kvalitě regionálního fotbalového prostředí negativně projevovat působení místních podnikatelů?

Můj subjektivní pohled je velmi opatrně optimistický. Když si vezmete velké dravce, kteří se vrhli do fotbalu na počátku devadesátých let, byl to jeden průšvih vedle druhého. Myslím, že fotbal přestal být doménou vyloženě problematických lidí, ale zapojila se širší skupina podnikatelů. Nevidím tady problém. Obecně si myslím, že by mělo dojít především ke zvýšení transparentnosti ekonomického fungování neziskových organizací a klubů obecně.

Stále mi vrtá hlavou, co může motivovat hráče, rozhodčí nebo funkcionáře klubů k přijetí úplatku. Na regionální úrovni jde o korupčně úsměvné částky, na nikoho netlačí sázkařská mafie… Chybí jim jednoduše elementární morálka, nebo smysl pro čest?

Tuto otázku si samozřejmě kladu často. Vždy se pochopitelně najdou lidé, kteří vezmou všechno, co se zrovna nabízí. Výrazně jednodušší je to však v situaci, kdy tím nikomu neškodíte, nic neukradnete, a to je důležité. Pocit správnosti může umocnit fakt, že s někým sympatizujete a chcete někomu pomoci. Jak se říká, jít štěstíčku naproti…Mnohé závisí také na tom, jak je člověk připravený a v čem žije. V řadě případů to, co vykazuje formální aspekty korupce, nemusí být vnímáno jako nemorální.

Kde vidíte český fotbal za deset let? Zbaví se zjednodušující nálepky vulgárního a zkorumpovaného spolku?

Myslím, že bude velmi záležet na tom, jestli se podaří vytvořit špičkové jádro profesionálních klubů, které se budou pravidelně účastnit evropských soutěží. Přinese to peníze, přitáhne diváky a přivede k fotbalu nové lidi. Negativní jevy sice nezmizí, ale mohlo by dojít k narušení mnoha úzkých vazeb a rozředění problému.

Čtěte také: Fotbalová korupce pronikla i do středních Čech