Povinné tři body se očekávaly a stejně povinné tři body také byly připočteny. Bez větších komplikací.
Druholigoví Bohemians 1905 si v nedělním chladném podvečeru s chutí zahráli s neškodnou HFK Olomouc a po výhře 2:0 se těší už z osmibodového odskoku na postupové pozici od třetí Dukly.
„Máme spočítáno, kolik bodů potřebujeme. Jsem hlavně rád, že kluci lační po návratu do ligy, skoro by se dalo říct s hladem vlka, a vše tomu podřizují,“ těšilo Pavla Hoftycha, trenéra Bohemians 1905.
Klokani si vypracovali řadu příležitostí, někdy i stoprocentních v bezprostřední blízkosti brány. Přitom stačilo ze střední vzdálenosti přesně vypálit, klidně i bez přípravy. Třeba jako to předvedl po půlhodině utkání klokaní klenot Jan Morávek. Kotyza mu za vápnem přichystal míč a kreativní záložník se tvrdou ranou trefil přesně. „To byla nádherná rána, excelentní,“ chválili Hoftych i jeho protějšek na lavičce olomouckého HFK Miroslav Kouřil.
Nebo třeba krátce po změně stran. Podobná písnička – po střele Kotyzy se na pomezí šestnáctky do odraženého míče polonůžkami opřel… Hádejte kdo. „A hráčem utkání se stává Jan Morávek,“ rozradostnil hlasatel po duelu šest tisíc diváků.
Hosté evidentně nepřijeli útočit, i když si vypracovali dvě vážnější šance. „Kvalita našich útočníků je jinde než třeba u Bohemky, a to se potvrdilo. Možná to překvapí, ale já z našeho výkonu nejsem zklamán,“ prohodil nový trenér předposledního celku II. ligy. „Věděl jsem, nebo spíš tušil, že proti tak kvalitnímu týmu, jakým Bohemka je, máme malou šanci uspět. Z dvaceti utkání můžeme v ďolíčku uspět snad jednou. Přesto opakuju, jsem spokojen. Snad nás sestup mine,“ dodal.
close
zoom_in
Záložník splnil přání kouče, rozhodl
Za celou přípravu se netrefil, v prvních dvou jarních kolech jakbysmet. A tak přišla výtka, nikoli však zlá: „Už jsem Honzovi Morávkovi říkal, že by mohl taky už něco rozhodnout. A tak se činil, dvakrát,“ mnul si ruce Pavel Hoftych, trenér Bohemians 1905.
Tak to vypadá, že jste si ty „narážky“ vzal hodně k srdci.
(smích) Viďte… Ale ne, nebyly myšleny ve zlém. Trenér mi jen kladl na srdce, že z pozice středního záložníka bych měl konečně něco dát.
A vy jste dal nádherné dva góly.
Ten první po krásném přiťuknutí Martina Kotyzy se mi taky líbil. Vlastně ani ty polonůžky nebyly zlý (smích). Přitom podobnou úspěšnost na tréninku ze střední vzdálenosti ani zdaleka nemám. Důležitý ale je, že v zápase to tak padne.
Netrefil jste se celou zimu, byl jste nervózní?
To ne, ale věděl jsem, že mi pořád něco schází.
Vy jste nervózní asi z jiných věcí, že?
Maturita se blíží… V tomhle ohledu jsem trémista a nervák. Třeba z matiky mám strach (další má: zeměpis, angličtinu, češtinu, pozn. red.). Mně už moc předmětů nezbývalo, na humanitní jsem se moc necítil, tak proto matika. Ale beru doučování… Blíží se to rychle.
Tak rychle jako postup a česká lvíčata.
Postup je dlouhodobá záležitost. Ale jednadvacítku mám nyní spojenou s angličtinou (smích). Beru si tam totiž patnáct otázek, tak doufám, že ji z půlky už sfouknu.
A ten postup?
No, všichni to vnímáme tak, že jdeme kolo od kola, fráze, co? (smích) Vážně, jsme rádi, že domácí zápasy takhle zvládáme. Třeba HFK–my přesně ani nevěděli, s jakou taktikou přijedou, změnili trenéra, to je vždy ošidný. Ale ten celkem rychlý gól nás uklidnil a pak to bylo v pohodě.
