Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kisel: Teď se hodně těším na neřízené sportování

Praha /ROZHOVOR/ – Fotbalista pražské Slavie, její kapitán a sportovní manažer mládeže Karol Kisel v pondělním zápase proti Liberci slavnostně ukončil svou hráčskou kariéru. Rozlučka to byla vítězná, slávisté porazili Severočechy 2:1. Po delší době tak byl v Edenu opět důvod k radosti, veškeré pozápasové ovace ale směřoval hlavně ke Kiselovi, který se do srdcí fanoušků „sešívaného" klubu za dobu svého působení hodně zapsal. „Bylo to krásné," usmíval se při rozhovoru pro Pražský deník teď už bývalý fotbalista Karol Kisel…

7.12.2013
SDÍLEJ:

KAPITÁN pražské Slavie Karol Kisel ukončil kariéru.Foto: Jiří Růžička

Jak dlouho ve vás zrálo rozhodnutí skončit?
Nějaký proces to samozřejmě mělo, ale čas bych nějak nespecifikoval. Je to definitivní, na klubu byli připravení na to, že skončím. Akorát jsme to oznámení naplánovali až těsně před tím posledním zápasem. Vzhledem k naší situaci se to nehodilo dřív.

Často říkáte, že už tři roky přesluhujete. Nenapadlo vás už dřív, že byste chtěl skončit?
Věděl jsem, že skončím v posledním zápase. Věděli jsme to déle, ale věděli jsme, že v tom posledním. (úsměv)

Co na to říkali spoluhráči, když jste přišel a oznámil jim, že končíte?
Nikdo to nevěděl. Pořád si mysleli, že budu hrát dál. Úmyslně jsme to nechtěli říct, abych v týmu do poslední chvíle normálně fungoval. Řekli jsme to až těsně před tím zápasem. Někteří koukali, někteří věděli, že je to asi možný a některým to taky bylo jedno. (smích)

Trenér Koubek vás nepřemlouval? Vaše góly a zkušenosti by se mu na jaře určitě hodily…
Přemlouval. Zkoušel to vícekrát, ale pochopil, že jsem rozhodnutý. A já svoje rozhodnutí už většinou neměním. Viděl, že je to zbytečné, tak už mne nenutil.

Jak jste si užíval poslední zápas s Libercem? Měl jste to při zápase v hlavě?
Měl jsem to v hlavě, ale paradoxně mi to pomohlo. Už jsem natolik zkušený, abych se koncentroval, ale zase ta míra motivace byla u mne ještě větší. Byl jsem velice rád. Moje jediné přání bylo, aby se vyhrálo a neloučil jsem se prohrou. I remíza by pro nás v tom zápase byla prohra, protože bychom se v tabulce neposunuli. Hodně jsem stál o to, abychom vyhráli, ale na druhou stranu jsem nechtěl dělat v kabině ještě větší tlak, takže jsem se na to připravoval spíš sám.

Výhra s Libercem přišla v pravý čas, Slavia by jinak přezimovala poslední…
Přesně tak, všichni jsme si oddychli. I ta rozlučka byla o to hezčí a dojemnější.

Gratulantů a ovací fanoušků bylo hodně, jak vám v tu chvíli bylo?
Vyšlo to tak, jak jsem si představoval, bylo to hezký. Nebylo to o jednom zápase, za celou kariéru jsem za sebou něco nechal, takže jeden zápas by to neměl nějak ovlivnit, ale emoce to ovlivní hodně. Jsem šťastný, že to přišlo takhle a přijde mi to jako v přesně správný čas.

Skončil váš rozlučkový zápas, proběhly všechny gratulace… Co jste si řekl, když jste po tom všem přišel domů a v klidu si sedl do gauče? „Tak. A je konec?"
Přesně tak. (úsměv) Byl jsem s rodinou, s rodiči, plus manželčina rodina, takže jsme pokecali. S tím, jak jsem na to byl déle připraven, tak jsem s tím ani neměl problém a jsem docela spokojený. (úsměv)

Nebude vám teď aktivní fotbal chybět?
Ne! (rázně) Nebude mi chybět, naopak se těším, že si v klidu budu moct naplánovat nějaký jiný sport místo fotbalu a nebudu to mít řízený, jako jsem celý život měl. V klidu si půjdu zahrát tenis, squash a navíc v čase, kdy já budu chtít a ne že mi to někdo řekne.

Takže se nemůže stát, že v průběhu jara vyběhne Karol Kisel v sešívaném dresu opět na trávník pomoct týmu?
Nemůže. (úsměv)

Už jste to nakousl… Řada sportovců po konci hráčské kariéry přesedlá na nějaký jiný, odpočinkovější sport. Je to i váš případ?
Rád hraju tenis, squash, ale ne že bych přesedlal, rád si půjdu zahrát. I rád běhám, i doma mám pás. Na neřízený sportování se těším hodně. Půjdu si i zalyžovat, tak snad se mi nic nestane.

Už delší dobu děláte ve Slavii manažera mládeže, čemuž se budete věnovat i nyní. Co vaše pozice vůbec obnáší? Jaká je vaše náplň práce?
Moje role je koncepční, strategická, určit myšlení a spolupracovat s trenéry, abychom šli nějakou cestou. To je to zásadní. A na to navazuje celá organizační činnost pro mládež. Snažím se zajišťovat všechny organizační věci, jako třeba oblečení, starost o rozpočet, granty a další věci. To se dělá denně.

Slávistická mládež je výkladní skříň českého mládežnického fotbalu. V čem je její kouzlo?
Jsem tomu blízko, takže vidím i nedostatky a pracujeme na tom, aby to bylo ještě lepší. (úsměv) Proti ostatním se nám daří držet systém, u každého týmu máme tři čtyři trenéry, což jinde moc není, je to naše know how. I kvalitativně je Slavia v práci s mládeží někde jinde a trenéři mají sami zájem a lépe se shánějí. I do budoucna záleží na tom, jak to bude personálně obsazené. To je asi moje největší starost a role, vybrat ty správné lidi. To je to, co dělá celý zázrak.

Slavia pořádá různé nábory a akce na školách, je u dnešních dětí pořád vidět zájem o fotbal?
Je zájem, ale my jsme v jednodušší pozici oproti jiným týmům. Nábory děláme rádi, hlavně u těch nejmenších, kde je veliký zájem, ale u těch starších už nábory ani tolik nefungují. Většinou máme náskok a musíme si někoho najít, když je někde nějaký dobrý kluk a jednat a získat ho. Když někdo o něco starší nehraje fotbal a chce do Slavie, tak to má těžší. Šanci dáváme hodně klukům, ale čím starší je, tím těžší pro něj je se k nám dostat, protože naši hráči jsou už na dobré výši individuálních činností a není jednoduché je překonat.

Když se ohlédnete za vaší bohatou kariérou, na co budete nejvíce vzpomínat?
To je těžké říct. Byla vzrušující, to každopádně. A krásná. Ty momenty byly jednoznačně dva. Poprvé, když se mi narodila dcerka, já se Spartou dal gól, vyhrál jsem titul a běžel do porodnice. Říkal jsem si, že už to nic nepřekoná a přece se stalo. Když se mi v den mých narozenin narodil syn, dával jsem góla a vyhráli jsme. Takže mám čistý svědomí před oběma dětma. (smích)

Jaké byly vaše fotbalové sny jako mládežníka?
Dostat se do pražských top klubů. To se mi splnilo a jsem velice šťastný. Když jsem byl malý, tak jsem chtěl hrát za Slavii, za Bohemku, za Spartu, to byl můj sen. Když jsem byl v dorostu, tak člověk kouká na Ligu mistrů a k tomu patřilo i to, že bych hrál v Itálii nebo ve Španělsku. To už se mi nepovedlo.

Jakou cestou jste se dostal ze Slovenska do Prahy? Vyhlédl si vás tehdejší trenér Bohemky Petržela?
Ano. Hrál jsem v Trenčíně a za slovenskou reprezentaci do 21 let, se kterou jsme byli hodně úspěšní. Pan Petržela mne přivedl do Bohemians, což byl asi nejdůležitější mezník, se někam dostat. Pak už je to na vás a na vaší ctižádosti a kvalitě práce, zda se vám to povede.

Po Bohemce přišel Liberec a Sparta…
Cením si toho, že každým krokem jsem se posouval dál. Ukázalo mi to něco lepšího, větší zkušenost a vyvrcholilo to na Slavii.

Ze Sparty jste zamířil na zahraniční angažmá do Sydney. Určitě jste měl nějaké nabídky z Evropy, proč jste se rozhodl zrovna pro Austrálii?
Byly. Vzniklo to už v roce 2000, když jsem tam byl na olympiádě. Líbilo se mi tam, ale tehdy tam nebyla ani profesionální liga. Skončil jsem ve Spartě, kde už jsem neměl takové uplatnění, na vlastní žádost a přišla nabídka ze Sydney, kam šel pan trenér Lavička, který potvrdil zájem a i klub mne znal a věděl o mne. Já měl eminentní zájem, protože mne to lákalo. Nejen jít si tam vydělat, ale poznat jiný životní styl a krajinu, takže to nakonec bylo v podstatě jednoduché.

Jaký je v Austrálii fotbalový i soukromý život?
Soukromý život je nádherný, s ničím to nejde srovnat. Pro mne to byl obrovský relax, bydleli jsme takřka na pláži, koukali jsme na oceán z baráku, teplota nádherná. Z tohoto pohledu nádhera. I ten život je tam krásný a změnilo mi to pohled na životní styl. Potvrdilo se mi, že hodnotu a morálku, kterou jsem vyznával, že to s ní jde a je to dobře. Australané jsou o hodně pozitivnější. Když na nějakou věc koukneme v Čechách, tak většinou řekneme „no tady je ještě tohle špatně", ale oni řeknou „to je dobrý". To je jejich zásadní pohled na život. Sluníčko a moře k tomu přispívá, ale není to jen o tom.

A jak na tom je australský fotbal?
Liga je velice kvalitní. Každý tým má legionáře, které si pečlivě vybírá, každým rokem lepší a lepší a dnes je už velice těžké se tam dostat. Moc si toho cením. Tempo ligy je ještě vyšší, než je u nás, takticky proti nám trochu zaostávají.

Z Austrálie jste šel do Slavie. Hráči, kteří přejdou ze Sparty do Slavie nebo naopak to nemají u fanoušků jednoduché. Setkal jste se, jako bývalý sparťan, po příchodu do Edenu s nějakou negativní reakcí?
Zvažoval jsem to, nebyl si jistý, jaké to bude. O to více si cením té podpory i té rozlučky. Ještě jednou všem děkuji. Jsem rád, že jsem si je získal, snad i tím přístupem, že jsem do toho dal vše. Bylo to skvělé přijetí a moc si toho cením.

Rok a půl jste dohromady vykonával hráčskou i manažerskou činnost. Šlo to dobře skloubit?
Já jsem zvyklý pracovat. Nejde to, když jste líný. Odtrénoval jsem si a přišel do kanceláře s tím, že adrenalin jsem měl vyplavený, takže efektivita práce u mne byla vysoká, to si budu chtít držet dál. Byl jsem na to zvyklý, už když jsem studoval. Trénink a před i po knížky, to mi docela pomohlo. Bylo to náročné, ale při správné efektivitě to lze.

Podzim se Slavii vůbec nepovedl, i když to na hřišti kolikrát nevypadalo špatně. V čem vidíte hlavní příčiny toho výsledkového neúspěchu?
Tým nebyl dobře složený, teď to vidíme. Chyběl nám i vítězný charakter, vítězná mentalita, kterou jsme ukázali v tom posledním zápase. To byly asi hlavní příčiny.

Do jara je tedy z čeho těžit?
Přesně tak. Je na čem pracovat a hlavně co zlepšit. (úsměv)

Trenér Koubek je pověstný tvrdým tréninkem a náročnou zimní přípravou. Vy po dlouhé době strávíte zimu bez toho neoblíbeného drilu…
Nebude mi to chybět. (úsměv) Měl jsem ale trenéry, kteří měli tvrdší zimní přípravy než pan Koubek. První, co jsme už udělali jinak než v předchozích letech je to, že nebudeme na horách. I minulá příprava pod vedením pana Rady byla velice tvrdá. Takže mi to chybět určitě nebude.

Autor: Michal Káva

7.12.2013
SDÍLEJ:
Finančník Petr Kellner.
25

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Soud zaslal lobbistovi Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu

Městský soud v Praze zaslal v pátek lobbistovi Marku Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu. ČTK to řekla mluvčí soudu Markéta Puci. Kdy musí Dalík nastoupit do vězení, sdělí mluvčí až poté, co si lobbista zásilku vyzvedne.

Středoškoláci půjdou volit. Chtějí o zemi rozhodovat

Maturitní třída pražského víceletého gymnázia. Skupina dívek, které letos poprvé půjdou volit, se baví, komu dá hlas. Katka váhá mezi TOP 09 a ODS, Karolína, Vendula a Veronika to hodí Pirátům, Anna topce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení