„Tak se snažte, aby diváci litovali, když by náhodou přepnuli na Manchester s Arsenalem,“ vybízel před zápasem Jaromír Bosák, komentátor České televize, zástupce Boleslavi a Bohemians 1905. A šel si hledět „svého“…

Možná ani netušil, že za necelé dvě hodiny opravdu na jeho slova dojde. Klokani šokovali výhrou 1:0, velmi překvapivou a ještě více šťastnou.

Už už se blížil konec vyostřené bitvy, běžela 93. minuta, gólman Boleslavi Michal Vorel chtěl mimo vápno poslat dlouhatánský pas dopředu, na poslední útok. Jenže…

„Kopl jsem krtka, no,“ začal popisovat domácí brankář okamžik zápasu. Nepovedený pas sklepl Lukáš z první Janu Štohanzlovi, který následně z lavičky slyšel: „střílej, zkus to. Tak jsem poslechl,“ doplnil klíčovou scénu drobný záložník. Štohanzl z poloviny hřiště napálil míč na bránu. Vorel se jen marně snažil vrátit mezi tyče.

Nestačil. „Štohanzl to kopnul dobře, líp to snad zahrát ani nemohl,“ smutnil Vorel. „Ještě se mi nikdy nestalo, že bych vedl mužstvo a dostali jsme takovou branku,“ kroutil hlavou Dušan Uhrin mladší, kouč Boleslavi.

Neuvěřitelný gól v 93. minutě znamenal pro Bohemku první tři body v sezoně.

Smutný Vorel ale nebyl jediným gólmanem, který psal historii sobotního šlágru. To Radek Sňozík, jemuž z fůry šancí hořely rukavice, byl hrdinou zápasu.

„Opravdu chytal dobře, ale ulehčili jsme mu to tím, že jsme všechno kopali do něj,“ věděl Uhrin.

Až na dvě střely klokanů se Vorel nudil. Zato Sňozík byl v permanenci.

Horká byla zvlášť patnáctiminutovka – 58. až 73., kdy se ze Sňozíka stal „čáryfuk“. Dvakrát zblízka shořel mladičký Chramosta, pak Djalovič, Táborský i Mendy.

A šance Kuliče? To se jen tak nevidí. Kapitán Boleslavi vypálil – jedna tyčka, druhá tyčka, až pak míč lapil Sňozík. „Tohle se stane jednou za sto let. To je z pr… klika,“ komentoval s úsměvem kapitán hostů.

„Byl to ten zápas, že kdybychom hráli čtrnáct dní, tak nám gól nedají.“

Takovou radost jsem nikdy nezažil

Měří jen 174 centimetrů, přesto se z Jana Štohanzla stává malý velký muž Bohemians 1905. Za šest kol vstřelili klokani pouhé dvě branky. Tipněte si, kdo obě dal…

První v Olomouci znamenala vyrovnání a bod. Druhá v sobotu velmi cennou výhru na horké půdě v Boleslavi. Z poloviny hřiště napálil chybnou rozehrávku Vorla a mohl slavit.

„Takovou radost jsem neměl nikdy v životě,“ popisoval nadšeně pocity čtyřiadvacetiletý záložník.

Neuškodí, když se ta supertrefa popíše ještě jednou…

Jasně. Vorlík (gólman Michal Vorel, pozn. red.) špatně vykopl míč těsně za půlku, kde mi to Pavel Lukáš vrátil hlavou z první. Pak už jsem jenom slyšel z lavičky: střílej, no tak střílej… Tak jsem to napálil.

A nejspíš se z toho stane gól roku. Vypadalo to ale, že ani netušíte, kde je brána…

Nono, vůbec jsem nevěděl. Z lavičky na mě řvali, to nešlo neslyšet. Už jsem byl úplně mimo. Tak jsem to zkusil.

Sledoval jste dráhu letu míče?

Já jsem vůbec o ničem nepřemýšlel. Koukal jsem jako puk. Nakonec to tam spadlo. Pak ve mně vytryskla obrovská radost. Opravdu nádherný pocit. Z půlky jsem nikdy gól nedal. A asi ani už nedám (smích).

Nechci zveličovat, ale stává se z vás hrdina Bohemky. První trefa v Olomouci znamenala remízu. Teď přinesla vítězství, premiérové v lize…

Konečně to přišlo. Čekali jsme šest kol, možná i proto, že jsme měli těžké soupeře. Vítězství ale přišlo v pravou chvíli.

Navíc v Boleslavi, to nikdo nečekal.

Máte pravdu. Bolka měla spoustu šancí, ve druhé půli nás dost zatlačila. Ale takový je fotbal, občas nemá logiku.

Po zápase s Plzní týmu trenér Hoftych naordinoval povinné sledování pokaženého utkání.

(smích) Byli jsme v kině, no. Za dvě kila jsme se byli podívat na ten náš zápas. Bylo to za trest, abychom se podívali na ten hnus.

Zhlédnutá bída vám prospěla. Co očekáváte po Boleslavi?

Vůbec netuším. Ale ve středu nás čeká pohár a v pátek příprava v Norimberku.