Kliknutím zvětšíte
Je třeba hledat motivaci? Prý ne. „Pořád hrajeme o dobré jméno naší země,“ hlásí Jan Sýkora. Hned po včerejším příletu do Baku dýchla na třiadvacetiletého záložníka Slavie zvláštní atmosféra právě zde u Kaspického moře se zapsal do fotbalové historie.
Tušil jste, že by vás trenér mohl zařadit mezi vyvolené na poslední zápasy v této kvalifikaci?
Věděl jsem, že když se po zranění opět vrátím do formy, tak šance přijde. Musím to zaklepat… Cítím se dobře, víc mi to běhá.
Možná jste přesvědčil dobrým výkonem v pohárech, kdy jste v Astaně trefil břevno.
Teď je otázka, jestli zápas pan Jarolím viděl. Ale asi ano. Možná i díky němu tady jsem.
A také je možné, že vás bere jako experta na Ázerbájdžán. Je to rok, co jste hrál s Libercem proti Karabachu a dal jste nejrychlejší branku v historii Evropské ligy. (Sýkorovi na ni stačilo 10 vteřin, pozn. red.). Jaké na to máte vzpomínky?
Musím říct, že si gól dobře pamatuju. Byl to parádní zážitek a jeden z mých největších úspěchů kariéry. I proto se sem vracím rád, přestože tentokrát budeme hrát na jiném stadionu.
Atmosféra vás tehdy v Baku nezaskočila?
Ne, byla příjemná. Lidé od začátku do konce fandili. Doufám, že to bude podobné, jen místo remízy bych bral výhru.
Karabach je na zdejší poměry velkoklub. Do reprezentace poslal devět hráčů. Může to domácím pomoci, z hlediska sehranosti?
Co si vybavuju, tak zadní řady měl Karabach tvořené z místních typů a Rusů, dopředu to byli Brazilci a další cizinci.
Jeden z nich Almeida nyní dostal občanství a může nastoupit.
Nebezpečný hráč. Křídla a střed, to nám tehdy dělalo problémy.
Karabach se dostal do Ligy mistrů. Vnímáte, že ázerbájdžánský fotbal jde nahoru?
Zrovna jsme se o tom na srazu bavili s Michaelem Lüftnerem. Karabach totiž v posledním předkole vyřadil jeho Kodaň.
Zdá se, že expertů na soupeře je v kádru docela dost. Budete radit trenérovi?
Tak to nevím, ale zrovna Karabach vyhrává jejich ligu o parník. Národní tým má dost kvalitních hráčů, což potvrdil i před rokem. Doma jsme s nimi hráli 0:0, takže se musíme dobře připravit.
Co vám osobně ukázalo loňské utkání ve Vítkovicích?
Jednalo se o můj první zápas v základní sestavě reprezentace. Pak jsem cítil zklamání. Všichni jsme věděli, že se mělo vyhrát. Takové utkání nás stály to, že jsme neuspěli.
Díval jste se na poslední nepříliš úspěšné mače proti Německu a Severnímu Irsku?
Ano, ale nejsem člověk, který by je měl hodnotit. Kluci si oba zápasy určitě s koučem rozebrali.
Máte poměrně nabitý program. Se Slavií jste byl před týdnem v Astaně, nyní zase Baku… Jak zápřah snášíte?
Abych se přiznal: cestování nemám moc v oblibě. Člověk si program musí nastavit v hlavě, občas se projít. S někým popovídat. Rád si pouštím filmy.
A nedělá vám problémy časový posun? Jednou čtyři hodiny, teď dvě hodiny.
S ním jsem potíže nikdy neměl. Někteří kluci byli po cestě z Astany rozbití, ale já ne. I když, šest hodin v letadle, to prostě dolehne na každého.
Nejen vy, spousta dalších hráčů ze Slavie odjela plnit reprezentační povinnosti. Jak to v klubu během přestávky vlastně funguje?
Na minulém reprezentačním srazu nás v Edenu zůstalo snad devět. Ale žádný oddech jsme neměli. Kádr doplnili hráči z juniorky. I během pauzy se trénovalo naplno.
Ačkoliv na Plzeň ztrácíte, vaše výkony jdou nahoru. Souhlasíte?
V létě nám přišlo dost nových hráčů a chtělo to se poznat. Ale teď už jsme delší čas spolu a je to znát. Máme široký kádr a může se točit. Já to vidím tak, že čím víc kvalitních hráčů, tím lépe. Každý má možnost růst a zlepšovat se.
Poslední otázka, která se tak trochu týká národního týmu. Nedoufal jste, že trenér pozve i vašeho spoluhráče Tomáše Necida?
Čekal jsem to. Dařilo se mu, dal několik gólů… Ale tohle je taky otázka spíš na trenéra.
Kustod u fotbalistů. To je práce všeho druhuBaku (od zvláštního zpravodaje Deníku) Trenér vymýšlí strategii, lékař hlídá zdraví hráčů, mluvčí hovoří s novináři. Ale při cestě do takových míst, jako je Ázerbájdžán, roste důležitost jedné (na první pohled nevýrazné) pozice. Kustoda.
„Máme o všem přehled. Uděláme, co situace vyžaduje,“ vypráví Jiří Strnad v rozhovoru pro Deník. Jeho práce u fotbalové reprezentace je vidět, ale ocení ji málokdo. Schválně: kdo připravuje dresy? On (a jeho kolega Josef Hamšík). „Zdá se to jednoduché, ale… Dresy jsou hotové na základě nominace, ovšem jakmile trenér dělá změny v kádru, musíme udělat nové,“ vysvětluje Strnad.
Přesně to se také stalo během tohoto srazu. Dresy pro Thea Gebre Selassieho a Milana Škodu zůstaly na Strahově. Kustod národního týmu k tomu dodává: „Už máme vlastní studio. Dřív se s tím jezdilo na Spartu a někdy kolem toho dělali potíže.“ Možná vás zajímá, v čem vyběhnou hráči na trávník v Baku. Strnad prozrazuje: „V oblíbené bílé sadě.“
Ale jedno specifikum tu existuje: zatímco na klubové úrovni vídáte hráče často s až podivnými čísly, na světové scéně je to zapovězeno. Brankář má jedničku, řada končí 23. Ale zpět ke kustodům a obsahům jejich beden. Do speciálu naložili vše obvyklé. „Neliší se to od jiných výjezdů. Už máme i zimní bundy a čepice. Tak balíme, když hrozí teplota pod deset stupňů,“ dodává Strnad. Na závěr malá hádanka: Až bude hráč potřebovat nové tkaničky, na koho se asi obrátí?
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
