Na půlroční hostování z Tottenhamu přichází „domů“, do Slavie. „O nabídce Sparty jsem se dočetl až v českých novinách,“ říkal mladý útočník při oficiálním představování v Edenu.

Byla pro vás situace v Tottenhamu horší po návratu Keana z Liverpoolu?

Já jsem čekal a doufal, že někoho přivedou. Abych mohl odejít. Vedení klubu mi řeklo, že pokud nepřijde útočník, nebudu moct odejít.

Kdy přišel ten poslední impulz k odchodu z Anglie?

Na letním soustředění. Hrál jsem zápas za áčko. Za 45 minut jsem vstřelil dvě branky. Po zápase jsem byl šťastný. Doufal jsem, že se to všechno zlomí. Další zápas mě trenér poslal na tribunu. To byl osudový bod, kdy jsem si řekl, že takhle to nechci.

Jste naštvaný na londýnský klub?

Ono i pro trenéry je to hrozně těžké. Tottenham je bohatý klub. Může si dovolit koho chtějí. Nikomu nic nezazlívám.

Mrzí vás zpětně, že jste odcházel na zahraniční angažmá takhle mladý?

Neudělal jsem špatně. Určitě ne pro životní zkušenosti. Navíc v juniorce Tottenhamu jsem byl nejlepší střelec. Není moc hráčů, kteří by v sedmnácti pravidelně nastupovali v Premie League. Věřím, že se tam jednou vrátím a ukážu jim o co přišli.

Pojďme k současnosti. Co pro vás znamenala nabídka Slavie?

Výzvu. Cítil jsme, že potřebuji pravidelně hrát. Navíc znám spoustu lidí z klubu, trenéra. Návrat do Čech jsem preferoval před zahraničním nabídkami. Nechtěl jsem se učit nové jazyky a zvykat si na cizí prostředí. (Zájem o Pekharta měli kluby z Nizozemska, Německa i Angli – pozn. red.)

Slavia má momentálně v kádru sedm útočníků. Nebojíte se přemíry konkurence?

Konkurence je potřebná. Kdybych se ji bál, nechodil bych sem.

Po dvou letech se vracíte domů, do Čech. Bude hrát v prosazování a hledání pohody i toto roli?

Určitě. Je to hodně o fotbale. Ale i o tom, že budu mít blíž rodinu, přátelé, mohu dostudovat. Život pro mě tu může být jednodušší.

Když jste odcházel v šestnácti do Tottenhamu ze Slavie, napadlo vás, že se někdy vrátíte?

Hodně se mě na to ptali novináři v Anglii. Slavia je moje srdeční záležitost. Takže jsem věřil, že se jednou vrátím.

A čekal jste, že to bude takhle brzo?

Na to je těžká odpověď. Asi je tohle řešení pro mě momentálně tou nejlepší volbou.

Zbylo na vás číslo 6 po Latkovi. Ale původně to prý bylo jinak?

Koukal jsem na internetu jak přicházeli do Slavie další hráči. Už zbývala akorát třináctka. Skoro jsem si ten příchod kvůli tomu rozmyslel. (smích) Jsem pověrčivý. Navíc se mi od té doby třináctka zjevovala všude. Šel jsem do kina, dostal jsem lístek na sedadlo číslo třináct, to samé pak v letadle. Navíc jsem letěl z odbavovací brány číslo třináct.