Nigerijský útočník Ibe touží po reprezentaci

Osobnost Deníku

Čekají nás klíčové zápasy, musíme to sbírat po třech bodech, míní Sodoma

Fotbalisty žižkovské Viktorky čeká hodně těžké jaro, ve kterém budou bojovat o záchranu…

Přečíst článek >

„Tenhle tým je promějako rodina,“ říká forvard, který před týdnem oslavil třiadvacáté narozeniny. Přesto by rád Prahu opustil. Intenzivně se o něj zajímá slovinský mistr Domžale.

Zatímco kolem vás létají lasa slovinského šampiona, připravujete se s Bohemians na druhou českou ligu. Jaký je to pocit?

V první řadě bych chtěl říct, že se tady cítím opravdu dobře. Kluci mě vzali mezi sebe, trenér Urban je také skvělý. To je pro každého hráče velmi důležité. Na druhou stranu by ale přestup do slovinského klubu znamenal velmi důležitý krok pro mou budoucí kariéru. Zdokonalil bych si tak své fotbalové schopnosti. Kromě toho musím myslet i na výdělek, který bych mohl mít vyšší. Na finanční zajištění.

Proč jste ještě nepřestoupil?

Vedení Bohemians zamě chce moc peněz, pět milionů korun. A to Domžale nechce akceptovat. Nabízejí za mě osmdesát tisíc eur (v přepočtu asi 2,26 milionu korun – pozn. red.).

Budete hodně zklamaný, jestliže transfer nevyjde?

Samozřejmě by to nebylo příjemné. Byl bych asi hodně down. Ale pořád čekám a věřím, že to dopadne dobře. S vyřizováním věcí ohledně přestupu mi pomáhá i Taribo West. Jsme spolu v telefonickém kontaktu. Vždycky semě ptá, jestli se věci nějak vyvíjejí. („Stanley s námi trénuje, nic se zatím nemění.Vprvním týdnu přípravy byl výborný, ale stále se okolo něj točí jeho manažer, navíc se potýká se zraněním kotníku. Není to ono, stále je jakoby duchem jinde, a to semi nelíbí. Budeme to muset rychle řešit,“ tvrdí trenér Bohemians Praha Luboš Urban – pozn. red.).

S vítězem Poháru UEFA, mistrem francouzské ligy, olympijským šampionem a bývalým nigerijským reprezentantem Taribo Westem se znáte od té doby, co jste studoval na jeho akademii, že?

Ano, Taribo másvou vlastní školu pro mladé fotbalisty, která existuje od roku 1992. V osmnácti, když jsem na akademii skončil, jsem odešel do Itálie. To je běžné, hodně kluků odtamtud míří na starý kontinent. Kromě Itálie třeba do Dánska, Španělska nebo i Rumunska.

Co je hlavním důvodem?

Aby ses dostal nastálo do nigerijské reprezentace, potřebuješ hrát v kvalitních soutěžích. Proto jsem poslechl tátu, když mi řekl: Běž hrát do Evropy. Já v národním týmu byl, ale jenom krátce.V té době pro mě měl Taribo dobré nabídky, jenže bohužel už jsem měl podepsaný kontrakt v třetiligové italské Anconě a musel tam odejít.

To už jste měl zkušenosti s italským fotbalem, ne?

Přesně tak. Hrál jsem druhou ligu v Janově a pak jsem se nakrátko vrátil do Nigérie. To je to období,o kterém jsem mluvil.

Poté jste působil v makedonském klubu Sloga Jugomagnat a měl další zajímavé nabídky. Ta patrně nejlukrativnější byla z francouzského Auxerre, s nímž West dosáhl svého největšího klubového úspěchu…

Francouzský celek se omě začal zajímat ke konci roku 2006. Byla to tehdy proměvelká šance, ale bohužel to nevyšlo, protože jsem se zranil. Když o vás měly na počátku tohoto roku zájem prvoligové Teplice, byl jste ale už zdravý.

V čem byl tedy háček?

Řekli mi: Pojď si zahrát s námi, my tě otestujeme. Ale to jsem právě nechtěl, nechávat se testovat. Když už jsem měl zůstat v Čechách, tak jsem chtěl být tam, kde všechny znám, takže v Bohemians. V Teplicích bych si musel zvykat na nové lidi, nové prostředí a tak dále.

Zpět k národnímu týmu. Vzpomínám si na mistrovství světa v roce 1998 ve Francii a obrovskou popularitu nigerijské reprezentace. Bylo to něco jako nigerijská horečka, která ale trvala až příliš krátce…

Ano, ve Francii hrál náš národní tým velmi dobře, stejně tak jako o čtyři roky předtím ve Spojených státech. Ale tehdy tam byl velký problém s trenérem Borou Milutinovičem. Měl potíže s hráči, nerozuměli si. (Nigérie vyhrála první dva zápasy ve skupině, ale poslední, pod vlivem jistého postupu, naprosto nezvládla, v osmifinále pak jasně podlehla Dánsku – pozn. red.)

Jaká je nynější situace pod vedením slavného Němce Berthiho Vogtse?

O mnoho lepší. A současný kouč na tom má velkou zásluhu. Dostat se do jeho týmu je ale obtížné.

Existuje alternativa, že fotbalista má dva pasy a reprezentuje jinou zemi než svou mateřskou. Bránil byste se něčemu podobnému?

Kdyby mi to někdo nabídl, tak proč ne?A klidně v českém týmu. Nemáte tam žádného černocha (úsměv).

Znamená to, že se v Evropě chystáte usadit natrvalo?

To záleží na mnoha faktorech, třeba na tom, jak dobře si tady dokážu vydělat. Rád bych se jednou vrátil do Afriky, ale zase v Evropě je život jednodušší a pohodlnější. Je tady spousta jídla, mladí se můžou bavit, je tady daleko větší bezpečnost. Bude to nějakou dobu trvat, než se Afrika dostane na úroveň Evropy.

V knihách a filmech je Afrika prezentovaná jako místo citelně postižené nákazou AIDS, kde násilí je na denním pořádku a děti jsou často nuceny chodit do armády. Jaká je Nigérie?

Trochu jiná než většina afrických států, není to tak hrozné. Ale zase se nedá říct, že by Nigérie byla nějaký ráj. Chybí disciplína, časté jsou rodinné problémy a je tam vysoká kriminalita. Existují obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými. Každý se snaží získat co nejvíc peněz. Za každou cenu.

Přesto v Africe máte rodinu a přátele. Jak často se vídáte?

Cestuju domů pokaždé, když mám tady volno. Rodina mi samozřejmě chybí. S přáteli se naštěstí můžu vidět i v Evropě, třeba v Itálii mám spoustu kamarádů – krajanů. No a můj táta byl nějaký čas pracovně v USA, tak jsem tak za ním také několikrát byl.

Co v Čechách, našel jste si tady také nějaké kamarády?

Jasně, se zdejšími lidmi nemám žádný problém, vycházím s nimi dobře. Teď zrovna jsem pozval Tariba do Prahy, aby se s mými zdejšími přáteli také poznal.