Napadlo vás, že vaše branka může být jedinou, rozhodující?

Napadlo. Jedna z věcí, kterou jsme si říkali, byla ta, že podzimní utkání jsme vyhrávali nejtěsnějším rozdílem, s nulou na našem kontě. A tak jsme všichni hráli na sto procent dozadu a věřili jsme, že i jeden gól může být vítězný.

Zápas jste nakonec nedohrál kvůli křečím. Stál tento zápas víc sil než jiné ligové utkání?

Dost sil stojí každé ligové utkání. Teď jsme prodali všechnu, kterou v sobě máme. I srdce a bez toho se hrát nedá.

Slavia hrála hlavně směrem dopředu velmi pasivně. Překvapilo vás to?

Připravovali jsme se na to poslední čtyři dny. Takové mužstvo jako Slavia, která si vytvoří v každém zápase dost šancí, tady nemělo ani jednu. Nebylo to tím že by hráli jinak, nebo špatně. Jen jsme je prostě do žádné šance nepustili.

Měl jste v zápase snad pět nebo šest střeleckých pokusů. Kdy jste si naposledy takhle zastřílel?

Včera na tréninku (smích). Vážně, musím se do střel víc nutit. Měl jsem tam opravdu spoustu střel z dálky, ale nakonec jsem dal gól ze dvou metrů do prázdné branky. A takové góly jsou nejlepší. Když se nedaří ho dát z dálky.

Slavia opět selhává v ligovém finiši. Není jí vám, jako bývalému slávistovi, ani trochu líto?

Nezlobte se, ale já nebudu koukat na Slavii, ale pouze na nás. My jsme taky měli určitý problémy a doufám, že jsme se z nich tímhle zápasem dostali.