Gólmanská legenda Oldřich Pařízek: Jsem náročný k sobě i druhým

Osobnost Deníku

Čekají nás klíčové zápasy, musíme to sbírat po třech bodech, míní Sodoma

Fotbalisty žižkovské Viktorky čeká hodně těžké jaro, ve kterém budou bojovat o záchranu…

Přečíst článek >

Od této sezony jste trenérem nováčka krajské I.B třídy z Vykáně. Jak jste se do tohoto klubu dostal?

Dostal jsem nabídku od kamaráda Filipa Novotného, který věděl o mém předčasném konci v FK Mladá Boleslav a domluvili se, že pokud nebudu mít jiné angažmá, ve Vykáni pomohu po postupu do I.B třídy.

Vy jste byl zvyklý na profesionální fotbal, teď jste trenérem jen v nejnižší krajské soutěži. Jak těžké pro vás bylo se přizpůsobit?

Těžké. Každopádně jsem od počátku vystupoval stejně jako v tom posledním patře věžového domu, tedy první lize. Jsem náročný k sobě i druhým.

Naposledy jste byl trenérem brankářů v Mladé Boleslavi. Jak na toto vlastně poslední angažmá vzpomínáte?

Vrátil jsem se s nadšením do mateřského klubu po dlouhých osmadvaceti letech. V podstatě vzpomínám na spolupráci se skvělými lidmi, v čele s Karlem Jarolímem a Borisem Kočím, kteří mi profesně hodně dali. Na oživeného Jana Šedu, jeho mladší kolegy a také většinu velmi koukatelných a kvalitních zápasů, kterým chybělo opravdu málo, abychom vystoupali na vyšší příčky než „jen“ průběžné šesté místo. To byl náš tehdejší úkol a byl splněn.

Prošel jste několik prvoligových klubů. Kde jste strávil své nejlepší roky?

Viktoria Žižkov. Vítězství v poháru ČMFS, finále na Strahově se Spartou. Chycená rozhodující penalta a pak trofej nad hlavou. Evropská účast v PVP, bohužel se zraněním, zlomil jsem si nohu. Ale přesto jsem se dočkal vysněného odchodu do belgických Antverp v roce 1998.

Za hvězdou na exkluzivní oslavě: Baroš dal gól, fanoušci Vigantic vás dostanou

Hodně zápasů jste odchytal také právě v belgické lize za Antverpy. Jaké jsou vaše vzpomínky na tuto zkušenost?

Období poznávání sama sebe. Jiná země, jazyk, mentalita, popularita. Dnes ještě mluvím plynně vlámsky, anglicky, srbsky, německy. Chápu lidi, fanoušky, novináře. Není jednoduché se prosadit, ale pokud se to někomu podaří, má úspěch, je mu přáno a hlavně, fanoušci na vás nikdy nezapomenou. A to platí i u mě. Plné stadiony, atmosféra, kterou přeji každému z našich fotbalistů.

Jedním z vašich dlouhodobých štací byla Viktoria Žižkov, o které už jste mluvil. Co říkáte na to, že hraje nyní jen třetí ligu?

Smutné. Ale i daleko významnějším klubům napříč Evropou se bohužel stalo. Věřím, že se Viktorka vrátí tam, kam patří. Brzy.

Nyní čerstvě vychází vaše kniha Chytej!. Co vás vedlo k napsání knihy?

Setkání s novinářem Honzou Paličkou bylo předzvěstí. Rozhovor na téma Viktoria Plzeň, Royal Antverpy. Povídali jsme si o mé rodině, životě a od něj vzešlo: Oldřichu, Ty máš co říct, měl bys… Jednou. Podzim roku 2020 s covidem, ležel jsem ve Vinohradské nemocnici, měl jsem těžký zánět slinivky. Okolo umírající lidé. Jedné noci jsem se na sebe díval shora, avšak vrácen zpět. Po návratu do domácího léčení mi přicházela slova: Oldřichu, piš.. Začátek mých Facebook příběhů, dodnes, paralelně s psaním první knížky, druhé a třetí, které chystám. „Chytej!“ není klasickou autobiografií o fotbalistovi a jeho chytání. Je životním vyprávěním chlapce, velkého kluka, dospívajícího muže, co konečně pochopil, dospěl, našel se a odpustil si.

Lidé mají rádi v takovýchto knihách nějaké pikantnosti. Dočkají se i u vás?

Určitě, každý si své najde.

Při uvedení knihy na trh se také dělá jakési setkání s fanoušky. Plánujete něco podobného?

Rozhodně ano. V sobotu 5. listopadu je od 13 do 16 hodin moje autogramiáda v salonu Špalíček v Poděbradech, ulici Na Valech. I tam už je kniha v prodeji. Tímto bych chtěl své příznivce na autogramiádu pozvat.

Oldřich PAŘÍZEK