Jenže v mistrovské Slavii, která včera odletěla na herní soustředění do Dubaje, se nejedná o nic nenormálního. Právě naopak…

Jen počítejte: záložníci Tavares a Belaid se ve Francii narodili, jejich parťák Cissé pochází z Guineje, kde je úředním jazykem francouzština. Kouč Jarolím v zemi prokletých básníků působil jako hráč i trenér, populární Šmicer hrál nejprve v Lens, později v Bordeaux.

Překladatel nebudu

A jako zatím poslední doplnil „partičku“ Fořt z Toulouse. „Ale překladatelem na hřišti nebudu,“ culil se útočník po prvním duelu, který ve staronovém dresu odehrál proti Kladnu. „Takovou funkci má spíš Vláďa Šmicer, který francouzsky umí skvěle, stejně jako náš trenér. Já se sice domluvím, ovšem není to na žádné velké rozhovory a hluboké diskuze,“ vyprávěl Fořt.

„Česko–francouzská historie“ Slavie se začala psát před půldruhým rokem, to přišli Tavares s Belaidem a také Šmicer. „S Vláďou i koučem Jarolímem můžu mluvit v rodné řeči, to je pro mě velmi dobré,“ pochvaloval si tehdy Mickael Tavares, jenž přišel z druholigového francouzského Tours. Adaptoval se rychleji, než Tijani Belaid, který před Slavií působil v italském Interu Milán. Ale nyní jsou už oba tahouny mužstva.

Rychlí a šikovní

Měli výraznou zásluhu na tom, že vloni získalo titul a nyní tým za obhajobou opět táhnou. „Hodně hru oživují, v práci s balonem a v rychlosti s ním jsou lepší, než většina ostatních fotbalistů v lize,“ říkal Matej Krajčík, dnes už jejich bývalý spoluhráč. A Fořt zase prohodil, že jeho návrat je jednodušší i proto, že zná návyky francouzských hráčů a může s nimi komunikovat.

A ostatní, ti, kteří francouzsky neumějí? Nestěžují si, zdá se, že jazyková bariéra není neprostupná.

I když teoreticky může dojít v záložní řadě i k následujícímu složení: Belaid, Tavares, Cissé, Šmicer. V prostorech kolem středového kruhu by v tom případě česká slovíčka asi slyšet nebyla.

A fanoušci by si mohli připadat tak trochu jako ve sladké Francii.