Po více než dvaceti tisících lístcích se zaprášilo. „Slavia, červenobílí,“ zní mi hned do levého ucha. Stereo zvuk doplňuje jednohlasné skandování z pravé strany. „Fandí celá Letná. Sparta! Praha!“

Utkání začíná. Těžko věřit, že hrají dva týmy o čelo nejvyšší soutěže. Z fotbalu bolí oči. Akce střídá akci. Bohužel ne na hřišti. Fanoušci obou kotlů předvádějí připravené choreografie.

Ti sparťanští zvedají nad hlavu připravené modrožlutočervené papíry a vytvářejí tak obří vlajku svého celku.

Slávisté roztahují obří červenobílou vlajku s nápisem „2007 – rok hvězd“ a vzápětí celý sektor zvedá nad hlavu připravenou červenou hvězdu.

Dál už oba tábory soupeří jen hlasivkami. Občas musí nevkusné a sprosté pokřiky krotit domácí hlasatel. Po rozhodující brance se určitě bál i stavitel letenského stánku. Křik rozkýval i ty nejpevnější traverzy a betonové pilíře.

Slávistický kotel utichá. Naopak většina z domácích fanoušků skáče s popěvkem „Kdo neskáče, není sparťan.“ Letnou začínají proudit „mexické“ vlny. Ochozy slaví. Sudí naposledy fouká do píšťalky a hráči míří ke svým nejvěrnějším fandům. Ti domácí v objetí. Hostující se svěšenými hlavami. Oba však svorně děkují.

Derby moc fotbalové krásy na hřišti nepobralo. Na body jasně zvítězili fanoušci.