„Hlavně v prvním poločase nám soupeř nechal hodně prostoru, čehož jsme využili prakticky stoprocentně,“ vyprávěl den po zápase slovenský obránce, který odehrál asi nejvyvedenější půlrok své kariéry.

Jenže o postup ze základní skupiny Poháru UEFA už jste se připravili „s předstihem“. V čem se zápas s Ajaxem od ostatních duelů lišil?

Nebyl tolik svázán taktikou. Přece jen, už jsme mohli hrát uvolněněji.

A absolvovali nejlepší letošní utkání v evropských soutěžích?

Co se týká gólů, tak určitě. Konečně jsme se začali prosazovat.

Čím to, že tentokrát jste branky stříleli, zatímco v předchozích duelech jste měli problémy?

Věděli jsme, že hráči Ajaxu nejsou tak poctiví směrem dozadu, z toho se dalo těžit. Pro nás bylo nejdůležitější ubránit trojici jejich útočníků.

A v bráně jim nezvykle čelil mladý Jakub Diviš, který nahradil disciplinárně potrestaného Martina Vaniaka. Jak se lišila komunikace?

Neviděl jsem v tom velký rozdíl. Zase až tolik šancí neměli, co Jakub měl chytit, chytil. Ale bylo to pro něj hodně těžké. A zároveň prošel dobrou prověrkou, jestli má na to, aby chytal za Slavii.

O sestavě ještě rozhodl kouč Karel Jarolím, pak ale seděl jen na tribuně (stejně jako v případě Vaniaka disciplinární trest – pozn. red.). Bylo pro vás hodně zvláštní neslyšet jeho pokyny od lavičky?

Na hřišti máte takový hukot, že to stejně slyší hráči, kteří jsou u lajny. Já nebo třeba Petr Janda.

Ale v kabině o poločase jste jeho nepřítomnost jistě pocítili…

Samozřejmě, bylo cítit, že tam nebyl. Ale jeho asistenti Vrabec s Řehákem tu situace zvládli s bravurou a bez jakýchkoliv problémů.