Do Sarajeva jste se přesouvali ze čtvrtka na pátek po silnici. Jak jste si krátil čas při dlouhé cestě?

Jeli jsme nejdřív dvě hodiny do Brna, tam jsme měli trénink a pak nás čekala asi desetihodinová jízda. Čas jsme si krátili kartami a spánkem.

Na posledním mistrovství světa jste kvůli zranění chyběl, jak si užíváte návrat do týmu?

Asi tři dny před odletem do Spojených arabských emirátů jsem si natrhnul lýtko, takže jsem bohužel nemohl odletět. Kluci z realizáku ale byli skvělí a nabídli mi, abych jel jako součást týmu, takže to neberu úplně jako návrat. Jsem šťastný, že můžu být zase na hřišti. Na tribuně to byly větší nervy. (směje se)

Český tým se neustále omlazuje. Dá se říct, že vaše role už čím dál víc spočívá i v předávání zkušeností?

Tým se omlazuje, což je dobře a je to potřeba. Takže moje role v týmu se určitě posouvá a je víc o předávání zkušeností, které jsem měl to štěstí na šampionátech posbírat.

Jak na vás současné české mužstvo působí a kam až můžete dojít?

Působí na mě zatím moc dobře. Rýsují se nám určitě dvě zajímavé pětky. Věřím, že máme kvalitu a odhodlání odehrát maximální počet zápasů.

Dáváte si nějaký osobní cíl, nebo jen týmový?

Můj osobní cíl je dát do toho všechno a užít si každou minutu na hřišti. Třeba už může být poslední. (usmívá se) Chtěl bych domů přivést medaili.

Měli jste před turnajem velmi krátký čas na sehrání. Co jste stihli na tréninku pilovat?

Doba na sehrání je krátká, ale odehráli jsme přípravná utkání. S většinou kluků už jsme spolu něco odehráli.

Nově jste se stal také asistentem Ondřeje Paděry u českého národního týmu do 23 let. Těšíte se na tuto roli?

Těším se moc. Jsem hrozně rád, že mě Paděc oslovil a těším se na další výzvu v podobě mistrovství světa, které nás čeká na podzim. Věřím, že vybereme kvalitní kádr a budeme se snažit, aby trenéři z A mužstva měli v budoucnu kam sáhnout.