„Už před silvestrem, musel jsem ale respektovat přání klubu, který informaci zatím nechtěl zveřejňovat,“ vysvětlil třicetiletý, dnes už bývalý fotbalista Slavie.

A kdy začnete trénovat?

Už trénuji, od druhého ledna. (úsměv)

To tedy byla blesková akce. Zájem o vás ale měly i jiné týmy. Proč Reggina?

Vždy jsem se řídil vnitřním přesvědčením. Napovídalo mi, abych šel do Slavie, a nyní zase, že mám přestoupit do Regginy. Byl jsem od začátku rozhodnutý, Reggina o mě věděla, sledovala mě delší dobu. A momentálně nemá klasického pravého obránce… O kvalitě italské ligy nemá ani cenu vyprávět. Prostě samá pozitiva.

Jedno negativum se ale najít dá. Zatímco se Slavií jste hrál o titul, v předposlední Reggině se budete muset „přeorientovat“ na boj o záchranu…

Doteď jsme všechny válcovali, teď budeme válcováni. (smích) Ne, dělám si srandu. Po několika trénincích už můžu říct, že je tady kvalitní tým, který si věří. A to je hodně důležité. I proto jsem přesvědčen, že má na záchranu.

Jak jste se již stačil v Itálii zařídit po praktické stránce?

Na deset dní zůstávám na hotelu, z tréninků a na tréninky mě odvážejí lidé z klubu. Do konce týdne bych se měl jít podívat na byty, ještě předtím dostanu auto. Budu mít učitelku italštiny. A pak už zbývají jen drobnosti.

Mluvil jste s Lukášem Jarolímem, bývalým spoluhráčem, nyní fotbalistou Sieny?

Sdělil mi pár postřehů. Potkali jsme se 1. ledna na letišti. Ve druhém jarním kole nastoupíme proti sobě, takže ještě něco proběhne.