Za sebou měl dlouhý let přes oceán, lékařskou prohlídku a podpis tříleté smlouvy. „Jsem rád, že se vše podařilo dotáhnout. Stadion je krásný, zažil jsem ho tady na podzim s reprezentací a už se samozřejmě těším, až poprvé vyběhnu v dresu Viktorky,“ prohlásil Zdeněk Ondrášek, kterému se přezdívá „Kobra“.

Na tréninku se bude hlásit rodák ze Strakonic poprvé ve středu dopoledne.

Viktoria Plzeň - Mladá Boleslav
Plzeň udolala Boleslav. Dallas potvrdil přestup Ondráška do Viktorie

Jaké jsou vaše první dojmy z nového prostředí?
Jsem tady jen pár hodin, ale zatím všechno klape dobře. Jsem šťastný, že jsem zpátky v Čechách. Těšil jsem se, až vystoupím z letadla a budu mít u sebe všechny věci a hlavně psa.

Do Čech se vracíte po osmi letech, navíc poměrně blízko domova. Jak na to reagovala rodina?
Všichni jsou šťastní. Nejen rodina, ale i přátelé mi gratulovali k přestupu do Viktorky, takže věřím, že přivedu i nějaké nové fanoušky. (úsměv) Ale všechno se seběhlo hrozně rychle, to bylo trochu unavující.

Jak se těšíte na novou výzvu, kterou angažmá v Plzni bezesporu pro vás je?
Já miluju fotbal. Vím, kolik mi je let… Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Ale těch věcí, proč jsem se chtěl vrátit do Evropy, bylo hodně. Jsem rád za tuhle šanci a jsem připravený za Viktorku bojovat.

Jaké máte osobní ambice?
Jenom ty nejvyšší.

Plzeň usiluje o start ve skupině Evropské ligy, vy už jste poháry zažil při angažmá v Norsku. I to hrálo roli?
Určitě to byla jedna z motivací, i proto jsem řekl Viktorce hned ano.

S Tromsø jste si zahrál skupinu Evropské ligy. Jak na to vzpomínáte?
Krásně. I když soupeři se proti nám ani moc nezapotili. I tak to byl neskutečný zážitek.

Fotbalové utkání Fortuna ligy mezi FK Pardubice (v červenobílém) a SK Slavia Praha ( v černém) na Městském stadionu Ďolíček v Praze.
Slávistický zmar. Ztratili jsme rytmus, štvalo kouče po ztrátě

A co reprezentační dres a blížící se Euro?
To byla další z motivací.

Co podle vás můžete klubu nabídnout vy?
Budu bojovat pro tým, hecovat ostatní kluky, aby byli lepší. Musíme si na hřišti pomáhat navzájem, fotbal je kolektivní sport. Těším se, až se potkáme, některé znám.

Koho přesně?
Kluky z nároďáku (Brabec, Kalvach, Kopic), s Honzou Kovaříkem jsem hrál před lety v Českých Budějovicích. Podle jména znám všechny, ale osobně jen tyhle kluky.

Takže i z Ameriky jste sledoval českou ligu?
Jasně, české kluby sleduju v Evropských pohárech. Prožíval jsem i tažení Budějovic druhou ligou i pak v první.

Nikdo vám neřekne jinak než Kobra. Jak vlastně ta přezdívka vznikla?
(usměje se) Doufám, že říkám pořád jednu a tu samou story, že to neměním. Bylo to ještě v Budějovicích. Trenér v béčku mi jednou u videa říkal, že musím víc běhat a pak uštknu jako kobra a dám gól. Všichni se tomu smáli, ale postupem se to chytlo. Navíc v té době jsem se rád díval na seriál Kobra 11 a ještě jsem hrál s jedenáctkou, to všechno zabilo. Už jsem se toho nezbavil. A pak mě David Horejš (dnešní trenér Budějovic) vyhecoval k tetování.

A co vaše další tetování? Ta mají také nějaký význam?
Většinou to jsou data naší rodiny, všechna mají svůj význam. Levá ruka je spojená výhradně s rodinou, pravá ruka je motivační, kde mám věci ze života i fotbalu.

Mluvil jste o Kobře 11 a číslu na dresu, proč jste si v Plzni vybral třináctku?
Já ji měl už v Budějovicích, když jsem hrál za áčko. Potom i v Norsku, neměl jsem ji první rok v Krakově, ale hned jak byla možnost, sáhl jsem po třináctce, v Dallasu to bylo stejné.

Prošel jste Norsko, Polsko a teď i Spojené státy. Dokážete ta angažmá nějak srovnat?
V Tromsø to bylo zvláštní angažmá, v létě 24 hodin světlo, v zimě jenom tma. Polovina týmů norské ligy hraje na umělce.

Fotbalisté Zlína (žluté dresy) po reprezentační přestávce přivítali doma na Letné brněnskou Zbrojovku
Zlín v derby využil dlouhou přesilovku. Zbrojovku porazil o dva góly

A co Polsko?
To je fotbalový národ, ale po Euru mají možná až příliš velké stadiony. I když mají týmy hodně fanoušků, stejně je nezaplní. To je trošku minus. Ale jinak to bylo něco neuvěřitelného. No a Amerika? To je úplně jiný svět.

Povídejte?
Hlavně to cestování… Já měl štěstí, že Dallas ležel zhruba uprostřed. Ale z New Yorku do Los Angeles je to šest hodin letadlem a ještě dvě tři hodiny časový rozdíl. Loni v dubnu jsme hráli doma, 32 stupňů a přijela Minnesota, kde ještě ležel sníha bylo pod nulou.

A co kvalita fotbalu?
Jsou tam hráči z Jižní Ameriky, všechno výborní technici. Chtějí hrát fotbal. Jediné, co v Americe neznají, jsou kotle fanoušků, jaké známe od nás nebo z Polska. Atmosféra není taková.