Exbudějovický fotbalista Jaroslav Černý jedinou brankou rozhodl duel se svým bývalým týmem. Jen proto Slavia vyhrála 1:0 a on si vjejím dresu připsal premiérovou soutěžnítrefu.
Jaký je to pocit „popravit“ Budějovice?
Určitě to je trochu pikantní, ale já to beru jako kdybych dal branku komukoliv jinému. Nejdůležitější pro nás jsoubody.
Vaši bývalí spoluhráči ale jistě příliš nadšení nebyli. Vaše branka přišla šest minut před koncem…
To je pravda, byli smutní a naštvaní. Ale já to chápu, vždyť snámi drželi dlouho nerozhodnýstav.
Nemůže se váš gól negativně promítnout do vzájemných vztahů?
Já doufám, že ne. Mám vBudějovicích pořád byt (smích) a jezdím tam za manželkou. Takže sklukama se normálně potkávám, chodíme nakafe.
Nebudou vám od nich teď chodit třeba výhružné sms zprávy?
(smích) To snad ne. Ikdyž nějakému tomu hecování se asi nevyhnu.
Od dalšího zápasu Budějovicím zase začínáte fandit?
Určitě, ať vyhrávají. Ať porazí třeba Jablonec nebo další mužstva. Ale oni zase otolik nehrají, myslím, že zachránění jsou a že by se tlačili do nejvyšších pater tabulky, takové ambice myslím nemají.
Vy jste jim utnul ambice na strahovskou remízu. Co jste si říkal poředtím, než jste odražený míč vrátil dosítě?
Třepal jsem se, abych to trefil. Někdo tam přebíhal po brankové čáře, takže jsem se hlavně bál, abych ho nenapálil.
Předtím jste se klepal ještě jednou, že?
To teda jo, to když Stráský netrefil prázdnou bránu.
Povězte, co bylo psychicky náročnější, porazit Budějovice, nebo uhájit číslo dresu před Martinem Abrahamem?
(smích) To nebylo zase tak těžký. Hned jak knám přestoupil, tak mi volal, jestli bych mu to číslo nedal, ale už asi tušil, že nepochodí. Pro mě má šestadvacítka taky význam, já se vten den narodil.
