„Těšil jsem se a užíval si to. Bylo to krásné, akorát je škoda, že se hrálo o záchranu," vysvětlil třicetiletý rodák z Přerova. Návrat na místo činu zajímal i jeho stejnojmenného otce, I. místopředsedu FAČR za Moravu, který usedl do VIP sedaček.
Necinká vám v uších po Ordošově břevně z poslední minuty ještě teď?
Trošku to v Olomouci znám, takže jsem s brankou dobře pohnul (smích). Brankář musí mít štěstí a já ho měl. Jak vždycky říká Tomáš Lovásík, je to takové ótéčko, to znamená oční tlak. Takže jsem to tlačil ven, protože Michal se v takových situacích většinou nemýlí.
Všichni svatí při vás stáli i v prvním poločase, kdy Hála přestřelil prázdnou branku.
No… Hrál jsem míč konstruktivně na Dana Krcha, on si to pustil, ale přišla ztráta a pak jsme měli velké štěstí. Mohli jsme prohrávat 0:1 a zápas mohl být úplně jiný.
Takže bod je pro vás nakonec dobrý?
Jak se to vezme, ta remíza má dvě strany. První poločas jsme hráli výborně, škoda začátku toho druhého, kdy jsme si nechali dát dva góly. Ke konci jsme hráli výborně, měli jsme tlak. Ale je třeba si přiznat, že v závěru jsme měli velké štěstí, takže remíza je zasloužená, je to plusový bod z venku a Sigma stále zůstává za námi. Nicméně teď se ještě nerozhoduje, je to jen malý krok, teprve se ukáže, jak se s tím popereme.
Co se honí brankáři hlavou, když během čtyř minut inkasuje dva góly a soupeř otočí stav?
Slušná slova to zrovna nejsou… Naše hrubé chyby Olomouc potrestala. Michal Ordoš na mě šel tváří v tvář a přestože ho znám a vím, co udělá, tak to udělal nejlíp, jak mohl. Po druhém gólu už jsem hodně nadával, to musím na rovinu přiznat.
Připravovali jste se speciálně na Mahmutoviče?
Aidin je pro Sigmu obrovská posila, věděli jsme, že budou na něj hrát jen míče za obranu, protože do těla si skoro nechodí, v tom až tak dobrý není. Bohužel nám jednou utekl a je natolik kvalitní, že mě prostřelil. Po dvou brankách byla Sigma psychicky na koni, dařilo se jí kombinovat a hrála výborně. Pak měl velkou šanci Aidin, kterou jsme naštěstí přežili, a udeřili jsme my. To je typický Rafa (Acosta), vždycky stojí tam, kde má, a dá gól, i když to z jeho strany asi nebyl nejlepší zápas.
Jak se vám hrálo na Andrově stadionu, kde jste strávil tři a půl sezony?
Strávil jsem v Olomouci perfektní roky, takže nezastírám, že to pro mě byl specifický zápas. Asi i pro trenéra a ostatní kluky, kteří tady působili. Ale hodně jsem se těšil a užíval jsem si to. Slyšel jsem fanoušky naše i Sigmy, jak mě vyvolávali. Krása.
Proběhlo před utkáním nějaké hecování s bývalými spoluhráči?
Radši jsem se s nikým nehecoval, proběhlo akorát něco v Turecku, když jsme spolu letěli jedním letadlem. Jinak to nemám rád, protože pravda je vždycky na hřišti. V minulosti jsem to dělal, teď už ne (úsměv). Ale našim klukům jsem těsně před zápasem říkal, že když vyhrajeme, nějak je občerstvím.
Váš návrat však mohl být příjemnější, kdyby byl vzájemný souboj třeba o poháry, nikoli o záchranu. Je to tak?
Samozřejmě, trošku smutný návrat to je. Sigma patří určitě výš, to jsem v jejím dresu sám zažil, bylo to výborné období. V Bohemce to je něco jiného, tam jsou na každoroční boj o udržení zvyklí, ale olomoučtí kluci ne. Ale je to realita. Něco je v Olomouci asi špatně, ale nechci se k tomu moc vyjadřovat. Mají kvalitní zázemí i tým, to kdyby měla Bohemka, byla by úplně někde jinde…
V Praze jste se stal okamžitě jedničkou. Jak se vám v Ďolíčku líbí?
V Bohemce jsem abnormálně spokojený, nic mi tam nechybí. Tamní prostředí je výborné, stejně tak lidi kolem klubu. Krok zpátky to určitě nebyl. Posílili jsme hodně dobře, máme kvalitní tým. Co jsem v Bohemce, tak je to asi nejlepší kádr. Věřím, že se zachráníme co nejdřív.
Na podzim se vám povedlo vystudovat program MBA v oboru Řízení lidských zdrojů a personální management. Jak jste to zvládl?
Studoval jsem, ještě když jsem byl v Olomouci. Snažím se dělat i něco jiného než fotbal a musím říct, že to bylo trošku náročnější. Měl jsem sice samé čtyřky, ale zvládl jsem to (smích).
Čtěte také: Mahmutovič zařídil Olomouci proti Bohemians 1905 bod
