Během utkání vyvolávali neustále diváci vaše jméno. Vnímal jste to ?

Určitě. Jen jsem měl občas problémy s koncentrací. Já jsem zvyklej vždycky poděkovat. Ale kromě žaludku v krku a husiny jsem problém neměl.

Chvíli před koncem přišlo vaše střídání. Byla to předem domluvená varianta?

Nevěděl jsem o tom. Horst Siegl mi jen říkal v poločase, že mají s trenérem v plánu mě vystřídat. Nevyžadoval jsem to.

A jaký to byl pocit?

Úžasný. Zážitek na celý život.

V hledišti vám tleskala i manželka. Už jste s ní mluvil a proběhly u ní slzy dojetí?

Z její strany ne, spíš já k tomu neměl daleko. Jsem rád, že s dětmi přišla.

Jak dlouho ve vás zůstane pocit štěstí ze dvou triumfů?

Asi do smrti. Poháry jsme vyhráli především pro lidi. Co jsem tu prožil teď i za těch sedm let, na to se nedá zapomenout.

A kam ty poháry ve své kariéře zařadíte?

Dokázali jsme něco co v český lize nikdo nedokázal, vyhrát ligu i pohár. Díky tomu jsem tu zapsaný asi na hodně dlouho.

Nicméně zítra vás čeká reprezentační sraz. Vypnete při oslavách alespoň na chvíli v sobě toho fotbalového profesionála?

Řeknu to asi takhle. Profesionála vypínám za půl hodiny a zapnu ho zítra ve dvanáct.

Čeká vás zahraniční angažmá. Myslíte ale, že by po něm mohl někdy ještě přijít návrat zpět na Letnou?

Teď se budu soustředit hlavně na moji zahraniční štaci, která by měla trvat dva roky možná i dýl.

Co bude potom?

Nechci říkat, že se nevrátím, ale důležité bude zda Sparta o mně projeví zájem. Mně by se to líbilo.

A jak jste na tom s němčinou?

Ne, já nechci němčinu. (smích) Nějak probíhá. Budu muset zabrat až budu v Německu.