Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Popovídali jsme si s hráčským agentem Josefem Vejmelkou, který je členem a také spolumajitelem agentury All Stars Team.

Jak vůbec vypadá takový běžný den fotbalového agenta?

Dneska je jeho hlavní pracovní nástroj telefon, případně počítač. Všechno se řeší elektronicky, pokud to jde. Osobní kontakt je u konkrétních jednání, to nic nenahradí. Licenci mám deset let, od roku 2004. Byl jsem tehdy jedenáctý u nás v republice, dnes je nás agentů přes třicet. Dříve jsme oslovovali kluky mezi sedmnácti a devatenácti lety, ale doba se tak posunula, že dnes hledáte talenty mezi jedenácti a dvanáctiletými. Podepisují se smlouvy o budoucí spolupráci třeba ve třinácti letech. Když pak hráč dosáhne věku patnácti let nebo ukončí základní vzdělání, tak se podepíše oficiální smlouva. Teď došlo ke změně, FIFA rozhodla o tom, že pojem hráčský agent nebude, ale budou takzvaní zprostředkovatelé.

Agenti pracují sólově nebo jsou v různých agenturách?

Jak kdo. Větší agentury mají svoje zaměstnance, skauty, kteří vyhledávají nové talenty. Já to většinou dělám sám, pomáhá mi pár lidí, se kterými se známe nebo zastupuji jejich syny. Dostávám tipy od různých lidí. Velké agentury mívají zástupce ve všech regionech, ale i jim občas nějaký talent unikne, tak se dostane i na ty menší agentury.

Teď vaše agentura pořádala All Stars Cup, který byl pro kategorii U16. Tam už to tedy není o pozorování nových talentů? Tam už všichni své agenty mají?

V tomhle věku už ti dobří hráči někoho mají. Několik skautů z různých anglických klubů to bylo a ti říkali, že pro ně je zajímavá skupina do patnácti šestnácti let. Starší hráči už jsou někam nasměřovaní a také dražší. Kluby chtějí do svých akademií nakupovat patnáctileté hráče, protože cena je ještě přijatelná a dá se s ním pracovat směrem, jakým chtějí samotné kluby. Jsou pak i výjimky, když se prodávají hráči z 1. ligy do zahraničí. Většinou je to z klubů, které hrají evropské poháry nebo vyhrají ligu.

Určitě je to tak, že agenti ze západní Evropy jezdí spíše okukovat talenty k nám než že by čeští agenti jezdili do fotbalově nejvyspělejších zemí, že?

Přesně tak. Jezdí k nám, Praha je pro ně oblíbená destinace. Agenti jezdí hodně na naší ligu, v každé půlsezoně se podaří nějakého hráče přetransferovat do zahraničí. V zimě jsme Ondru Vaňka z Jablonce prodali do Kayserisporu. Ten pak sestoupil do druhé ligy, tak jsme se domluvili, Ondra se vrátil a přechází do Plzně. Práce agenta ale není jen sledování hráčů na hřišti. Zajišťujete spoustu věcí okolo, lékařský servis, pomáháme se školami. Každý hráč vyžaduje jinou péči. O někom ani nevíte, někdo volá kvůli každé hlouposti a pomalu potřebuje zavázat tkaničky. Je to variabilní, každý den přináší něco jiného.

10 let členství České republiky v Evropské unii.

Jaká zajímavá jména z dospělého fotbalu máte pod sebou?

Petr Janda, který je v Turecku, zmiňovaný Ondra Vaněk. Tomu se, doufám, bude dařit v Plzni i na evropské scéně, aby mohl ještě odejít do zahraničí. Původně jsme měli zájem aby šel do bundesligy, ale nabídka Kayserisporu se panu Peltovi líbila, tak se to zrealizovalo. To ještě ale nikdo netušil, že ten klub sestoupí. Dobré jméno je i Martin Berkovec, který prokázal, že vyrostl v dobrého brankáře a na Slavii podepsal novou tříletou smlouvu. Ten by také mohl skončit někde v zahraničí, i když prodat brankáře je mnohem těžší než prodat hráče z pole. Nedávno se agentuře Nehoda sport podařilo prodat Vaclíka ze Sparty, ale co mám informace, tak to vůbec nebylo jednoduché. Něco jiného je, když hráči končí smlouva a odchází zadarmo.

Jsme deset let v Evropské unii, změnilo se za tu dobu něco, co se hráčského trhu týče?

Uvolnil se pohyb hráčů z členských zemí Evropské unie. Byla doba, kdy jsme ani nic nevěděli o hráčích z Jižní Ameriky, dnes máme v mailu denně nabídky. Ještě větší příliv hráčů je z Afriky. Ale tam je to tím, že ti hráči se chtějí dostat ze země, protože ta situace je taková, jaká je. Chodí i do nižších soutěží, ze Zambie, z Pobřeží Slonoviny a hrají třeba v divizích, kde dostanou jen ubytování, jídlo a nějaké kapesné. Všichni doufají, že se jednoho dne dostanou výš a budou se moct fotbalem živit.

Jak je organizačně a papírově složité, dostat k nám například hráče z Afriky?

Hodně. Svého času jsem měl jednoho Nigérijce a čtyři měsíce nám trvalo dostat vízum. Řešili jsme to přes velvyslance v Nigérii, museli jsme se zaručit, pojistit. Vypadal velmi nadějně, šel do druhé ligy do Sokolova, kde si ho strašně chválili a po měsíci najednou začal že ho tady bolí, tady a nakonec zmizel. Nikdo o něm nevěděl, zjistili jsme pak, že se někde v Hradci Králové oženil, aby tady mohl zůstat. Jsem vyléčený, do takových věcí už nejdu. Ale i hráči z východní Evropy berou Českou republiku jako takovou přestupní stanici do zahraničí, kousek do Německa.

Hráč řekne, že by chtěl přestoupit, zkusit cizinu. Vy za něj oslovujete kluby a nabízíte jim ho?

Ano. Nabízíme ho průběžně nebo se nám sami ozývají agentury a kluby s tím, že shání nějaké konkrétní posty. Výběr je ale strašně veliký, oslovují kdekoho. Je to čím dál těžší. Musíte mít kvalitu a ta tady už tolik není. Generace Šmicer, Poborský, Nedvěd, Kouba, Berger, ti se prosadili svým herním projevem sami. Byli v reprezentaci, které se dařilo. Když je evropský šampionát, tak to je jako když přijdete na tržiště, to se hráči prodávají sami.

Když chce klub konkrétního hráče, tak tedy nejedná s dotyčným klubem, ale s hráčským agentem?

Jsou různé varianty. Klub třeba řekne, že chce, aby hráč odešel a nabízí ho za takovou cenu nebo mu končí smlouva a nabídne ho zadarmo. Může i přijít hráč sám, abyste mu něco našli, za nějakou zprostředkovatelskou odměnu. Kluci, co končí v lize, tak často chtějí nižší soutěže v Rakousku nebo Německu. Bohužel většina těch kluků nemyslí na to, co budou dělat, až skončí kariéra a co budou dělat za civilní zaměstnání. Moc hráčů, kteří si dovedou hodně našetřit na vlastní činnost, není. Musí projít zahraničím nebo být ve Spartě a Plzni, aby si vydělal víc.

Je nějaké pravidlo, které zabraňuje velikému odlivu mladých hráčů do zahraničí?

Tomu zabráníte tím, že mu dáte profesionální smlouvu. Tu může dostat v patnácti letech na tři roky a pak po dovršení plnoletosti se musí udělat smlouva jiná. Existuje i pravidlo, že když mateřský klub nabídne hráči smlouvu a on jí odmítne, tak do těch osmnácti let nesmí podepsat s jiným klubem u nás.