Kliknutím zvětšíte
Současný březnový stop stav, který dostal celý svět sportu od koronaviru, k pohledu do historie přímo vybízí.
Jak to tedy tenkrát bylo? Zápasy proti Realu nejde zmínit bez toho, aby jedním dechem zazněla také jména dalších měst.
Hamburk! Moskva! A vlastně i severoirský Bangor. Tam odstarovala báječná jízda dnes už legendárního Brücknerova souboru.
„Tak dobré mužstvo, jako jsme měli tehdy, už tady nikdy mít nebudeme, protože tak dobré hráče tady neudržíme. To není případ jen náš, ale i dalších českých klubů. Jak dobrý tým máme, jsem tenkrát vlastně zjistili až za pochodu,“ vzpomínal už před deseti lety, když bylo slavných zápasům s Realem osmnáct, předseda Sigmy Jaromír Gajda, který je v současnosti předsedou hlavního akcionáře spolku SK Olomouc Sigma MŽ.
Sigma - Real 1:1. Góly
Finta na Hamburk
Hanáci Bangor vypráskali snadno (dvakrát 3:0), silné Torpedo Moskva 2:0 doma a 0:0 v Rusku a úžasný podzim završili duely s Hamburkem. Šokovali už výhrou 2:1 v Německu, kde zazářil autor dvou branek Pavel Hapal. Bundesligový sok ale prahl po odvetě a i přes manko si věřil. Na zmrzlém terénu ale v prosinci pohořel.
Sigma si pomohla fintou s namontovanými hřebíčky do špuntů kopaček. Roman Hanus vstřelil úchvatným volejem gól roku. „Asi to byly naše nejlepší zápasy,“ připustil běloruský stoper Alexander Bokij.
Rok 1991 byl pro Sigmu celkově výstavní. Když se daly dohromady ligové výsledky z jara a podzimu, nezískal víc bodů žádný klub v Československu.
Na jaře pak Hanáci poměřili síly s Realem. „Byly to asi největší zápasy mojí kariéry. Vzpomenu si ale spíš na zápas u nich,“ vykládal tehdy mladý obránce Martin Kotůlek.
Na zápas jste museli přijít včas
Někdejší fanoušek a nyní pracovník klubového fanshopu Miroslav Skácelík to má pochopitelně jinak.
Čtvrtého března se hrálo už od 15 hodin, protože stadion ještě neměl osvětlení. Taky byl na stání. „Museli jste přijít s předstihem, abyste měli dobré místo. Psalo se, že stadion otevřou v jednu hodinu. Byla tady ale taková plechová brána, kterou většinou otevřeli dřív. Já tam stál snad od jedenácti, a když tu bránu otevřeli, bylo nás tam tak pět tisíc,“ líčil barvitě i po letech.
Když se čtyřicet minut před zápasem četly sestavy, bylo už nabito. „Hučelo to už při rozcvičce. Starý stadion měl svoje kouzlo,“ zavzpomínal.
A pak už to přišlo. Na domácí straně Přibyl, Slabý, Kotůlek, Vaďura, Hapal, Maroši, Hanus, Látal, Kerbr, Šindelář, taky novic Michal Kovář, osmnáctiletý dorostenec, který zaskočil za zraněného Bokého.
„Neskutečné vzpomínky. Tehdy jsem snad ani neodehrál ani jeden celý ligový zápas a šel jsem do utkání proti Realu,“ usmíval se Kovář, jenž nakonec za Sigmu zvládl úctyhodných 299 zápasů.
Ukořistil trikot mexické superhvězdy osmdesátých a začátku devadesátých let Huga Sáncheze. Vedle něj hrála další veličina Emilio Butragueňo. „Sup“, jak se mu přezdívalo, je legendou Realu a dodneška plní roli klubového vyslance. I další jména po letech budí úctu – Sanchíz, Míchel, Hierro, Hagi…
A nad nimi Hanáci v domácím zápase vedli. „Když dal Pavel Hapal gól, byl to nepopsatelný, nezapomenutelný zážitek, měl jsem husí kůži,“ vykládal Skácelík, jeden ze 14 213 diváků.
Nakonec vyrovnal Fernando Hierro. Sigma ale ani před odvetou neskládala zbraně. „Kdybychom dali první gól, hned by to byl jiný zápas,“ říkal před utkáním útočník Milan Kerbr, jehož syn stejného jména patří do olomouckého kádru i dnes.
Právě on hlavou trefil v prvním poločase tyč. Jinak se ovšem na Santiago Bernebeu hrálo podle not Bílého baletu. „Byli jsme tam pod velkým tlakem. Dávali nám zabrat. Létalo to kolem tyček,“ přiznává Kotůlek.
Jediný gól ale dal až osm minut před koncem a ještě se štěstím Sánchez. Tak dlouho Brücknerova družina vzdorovala.
STRATÉG BRÜCKNER
Á propos Brückner. Na toho se samozřejmě nesmí zapomínat. Velký stratég měl na pohárové jízdě svůj velký podíl. Před zápasem v Hamburku utekl z nemocnice, aby mohl být s mužstvem. Po něm zase tlumočil tiskovku, jejíž unikátní záznam se objevil docela nedávno na Youtube.
Hamburger SV : SK Sigma MŽ Olomouc – Tiskovka po zápase
Hlavně ale naučil hrát tým nadčasový fotbal s prvky, které jiní zaváděli až o mnoho let později. „Zkoušeli jsme věci jako presink a podobně. Tenkrát se tohle moc nedělalo a my jsme byli tímhle schopní soupeře překvapit a porazit. Ten styl funguje skoro na každého soupeře i dnes,“ mínil Kotůlek.
OMÍTKA V KLÍNĚ
„Jak jsem říkal, předběhli jsme tenkrát dobu. Na hřišti jsme se mohli Realu rovnat, ale v jiných oblastech ani omylem,“ konstatoval Gajda, který dodal i roztomilou osobní vzpomínku. Tehdy byl prezidentem Realu pan Mendoza. Typický prezident španělského klubu, šedovlasý elegán, dobře finančně zajištěn, měl podstatně mladší manželku, která byla zase přes módu. Dívali jsme se na ně tehdy tak trochu jako na pár z jiného světa,“ začal Gajda.
„V tehdejší kanceláři jsme měli ne moc kvalitně vyomítané stropy, a když ten pan Mendoza tam u mě seděl, tak mu do klína spadl kus omítky. On se jen tak podíval a řekl: Pane předsedo, vzhledem k tomu, že jste ve čtvrtfinále Poháru UEFA, tak byste mohli mít kvalitní stropy ze sádrokartonu. Svou elegancí to zahrál tak, jako že zůstal nad věcí, ale já bych se nejradši propadl. Byla to obrovská ostuda a já byl rudý až za ušima,“ zavzpomínal Gajda.
Sigma od té doby za osmadvacet let potkala v evropských soutěžích mnoho dalších soupeřů – Juventus, Olympique Marseille, italské Udine, anglický Everton, nebo úplně naposledy Sevillu ze Španělska.
Vzpomínky na památné bitvy s Realem ale zůstávají v paměti stále nejvýš.
Když Sigma hrála s Evertonem
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
