Deník pro dobrou náladu
Kliknutím zvětšíte
Přenesme se do roku 1906, do doby c. k. mocnářství, kdy se po nerovných silnicích kodrcaly první automobily Laurin & Klement a symbolem zpuchřelé říše byl stařičký císař František Josef I.
Tuzemským sportovcům se tehdy k nelibosti rakouských úřadů čím dál častěji dařilo oficiálně reprezentovat Čechy. Už na pařížské olympiádě v roce 1900 se představili čeští vyslanci, diskař František Janda-Suk a tenistka Hedwig Rosen- baumová tam dokonce získali medaile.
Premiéra bez pražských "S"
Fotbal v té době nebyl v českých zemích všeobecně přijímaným fenoménem. Jen považte, studenti hráli kvůli hrozbě vyloučení ze středních škol často s přezdívkami, nebo si dokonce jako ochranu před dotěrným profesorským sborem před zápasy lepili na tváře vousy.
Celkově se ale na hřištích prosazovala spíše mládež z dělnického prostředí. To platilo i o klopotně vznikajícím národním týmu.
První zápas pod křídly Českého svazu fotballového (ČSF) se hrál 1. dubna 1906 v Budapešti. Češi na stadionu Millenáris remizovali s domácím Uherskem 1:1 a střelcem vedoucího gólu, tedy historicky první české reprezentační branky, se stal hráč libeňského SK Meteor VIII. Jmenoval se Jindřich Valášek.
O tom, že stojí na začátku dlouhé historie, nemohl mít pochopitelně tušení. Možná se v této chvíli podivíte, proč neskóroval někdo ze Slavie nebo Sparty, které měly už v té době poměrně bohaté zkušenosti s mezinárodním fotbalem? Hlavně slávisté byli považováni za evropskou špičku.
Jenže obě pražská „S“ své hráče do Budapešti jednoduše nepustila. Kluby svazu vzkázaly, že na stejný termín mají nasmlouvaný jiný program, a tak stavitelé tehdejší reprezentace chtě nechtě sáhli po fotbalistech dalších pražských týmů, tedy Me- teoru a SK Smíchov.
Údaje o tom, jakým způsobem v té době dvacetiletý a na levém křídle hrající Valášek vstřelil gól, neexistují. Z pramenů je však známo, že uherský brankář lovil merunu ze sítě v 63. minutě a že na gól přihrával smíchovský Antonín Šetela.
V Meteoru patřil k nejlepším
Když historici posunuli oficiální dějiny českého fotbalu z období po vzniku Československa už na začátek dvacátého století, začal se o střelce první české reprezentační branky zajímat sportovní publicista Pavel Kovář. S jeho laskavým svolením si osudy Jindřicha Valáška připomínáme.
„Pátrání připomínalo detektivku s počátkem u libeňských archivářů, pokračováním na správě pražských hřbitovů a posléze setkáním s jeho vnučkou paní Zorou Moellerovou, jež žije v USA. Teprve kolem roku 2010 dostal příběh dosud neznámého střelce prvního českého gólu jasné obrysy,“ prozradil Pavel Kovář Deníku.
Jindřich Valášek se narodil v rodině truhláře 27. června 1886 v Libni. Tehdy se jednalo o obec mimo Prahu a Valáškovi žili jako podnájemníci v domě se zájezdním hostincem „U Deutschů“. Ten už dneska neexistuje a na jeho místě stojí Divadlo pod Palmovkou.
Budoucí střelec historického gólu začal kopat za Meteor ve třinácti letech a jako dospělý patřil k nejlepším hráčům libeňského týmu. Kromě aprílového utkání u Dunaje reprezentoval i v dalších soubojích pod hlavičkou ČSF: v roce 1911 hrál v Záhřebu proti chorvatskému Sport-klubu a podílel se na výhrách 8:0 a 7:1.
Za Meteor naposledy nastoupil v roce 1916, v tu dobu už pokračoval v rodinné truhlářské tradici a po válce se přestěhoval do Malešic. Na fotbal ale nezanevřel. Jeho novým působištěm se stala malešická Sparta XI. Kromě toho cvičil v tamním Sokole, chodil na pivo a karty a podporoval místní organizaci národně socialistické strany.
Setkání s vnučkou z Arizony
S manželkou měli čtyři děti a když bylo Valáškovi padesát, dal truhlařině sbohem. Přesídlil do Dolních Počernic a nastoupil jako správce pivovaru, kde se pivo už jen stáčelo do lahví.
Po více než šedesáti letech na něj vzpomínala hostinská Hana Smolíková z restaurace Svornost, kde byl věrným štamgastem. „Pokaždé přicházel v saku a s kravatou, vždy byl elegán. Za večer vypil svých dvanáct piv, ale nikdy se neopil. Do výčepu zaskočil i na Štědrý den. Patřil k hostům, kteří šířili pohodu a úsměv, vždy měl dobrou náladu.“
V Dolních Počernicích přestál německou okupaci, ale po „Vítězném únoru“ s ním jako s bývalým národním socialistou komunisté zúčtovali. Musel opustit místo na statku a až do důchodu pracoval ve vysočanské Kolbence jako pomocný dělník v truhlárně.
Střelec prvního reprezentačního gólu zemřel 28. března 1956 v nedožitých sedmdesáti letech a je pochovaný na hřbitově v pražských Hrdlořezích.
„Podařilo se mi vypátrat jeho příbuzné. Vnučce jsem volal do Ameriky, začali jsme si psát a pak jsme se i potkali. Občas sem jezdila, vyprávěla mi o dědečkovi a celé rodině. Je to bezvadná paní, už asi osmdesátnice, žije v Arizoně a hraje tenis. Bylo to zábavné,“ vyprávěl Pavel Kovář.
„Byl jsem rád, že pátrání skončilo úspěšně. Jindřich Valášek musel být bezvadný chlapík. Jeho fotky jsem zase získal od malešických starousedlíků. Bylo to až dojemné.“
Co myslíte, bude někdo za sto let podobně pečlivě pátrat po tom, jací asi byli současní fotbaloví reprezentanti?
32
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
