„Mám z toho radost,“ neskrýval po povedeném zápase nadšení (stále ještě) osmnáctiletý fotbalový útočník.

Adame, byl to vyloženě váš zápas. Jak jste si ho na hřišti užíval?
Samozřejmě jsem si to užil, i když to byla práce celého týmu. Dostal jsem to dvakrát vlastně do prázdné branky, jednou od Dočkyho (Bořka Dočkala), podruhé od Wiesyho (Tomáše Wiesnera). Ten třetí gól jsem pak jen uklízel na zadní tyč. Jsem spokojený, užívám si to.

Dařila se kombinace, rodily se šance. Máte rád takový fotbal?
Přesně tak. Do zápasu jsme vstoupili dobře, řekli jsme si, že je budeme od začátku nahánět. To se nám povedlo, i když Opava byla od trenéra (Radoslava) Kováče dobře nahecovaná a připravená. Ale hráli jsme dobře.

Po snížení Opavy na 3:1 jste ale na chvíli vypadli z tempa…
Vnímal jsem to tak i ze hřiště. Dostali jsme gól na 1:3 a najednou jak kdybychom přestali na deset minut hrát. Tohle se nám nemůže stávat, v jiných zápasech by se nám to mohlo opět vymstít.

Po zranění jste se nemohl dostat do dřívější formy a fanoušci vám to pořád předkládali „na talíři“. Jak jste to bral?
Snažil jsem se to nevnímat, i když na sociálních sítích to člověk vidí. Snažil jsem se ale od toho oprostit a co nejvíc pracovat na tréninku a v zápasech. Věděl jsem, že se mi to vrátí a taky se to proti Opavě potvrdilo.