"Už jsem to párkrát zkoušel, ale nikdy mi to nevyšlo. Takhle hned s hvizdem jsem to zkusil poprvé a krásně to tam zapadlo," usmívá se osmatřicetiletý fotbalista, který v letošní sezoně za Lipence nasázel už devět gólů. Lepší v celé soutěži je pouze Danylo Shelest z vedoucího týmu Mezinárodní svaz mládeže.

Pavle, nastřílel jste čtyři góly. Jde o váš rekord nebo to bylo někdy ještě o něco lepší?
Tuším, že jsem jednou dával čtyři góly, ale to bylo snad v dorostu ještě za Bohemku. To už je opravdu pravěk.

Hlavně na ten váš první se asi hned tak nezapomene. Rovnou z výkopu. Bylo to dílo okamžiku nebo jste něco podobného měl v hlavě už delší dobu?
Už jsem to párkrát zkoušel, ale nikdy mi to nevyšlo. Takhle hned s úvodním hvizdem jsem to zkusil poprvé a takhle krásně to tam zapadlo.

Co na to říkali spoluhráči?
Všichni po zápase říkali, že to čekali, že si mysleli, že to zkusím. Překvapení tolik nebyli, ale když to tam zapadlo, byli jsme překvapení úplně všichni.

Čekal jste, jestli brankář nezaleze blíž k brance nebo na to nebylo příliš mnoho času a prostě jste to napálil?
Na brankáře jsem se koukal celou dobu. Stál celkem venku, ještě když se ho rozhodčí ptal, jestli je ready, tak si postoupil navíc dva kroky dopředu, aby mu zamával, že je. A v momentě, kdy rozhodčí písknul do píšťalky, tak jsem se rozeběhl, kopl do toho a evidentně ready úplně nebyl. (směje se)

Zkoušel jste si to z půlky do brány na tréninku?
Musím říct, že ano, pamatuji si, že na Žižkově jsem se jednou vsadil s trenérem, že když trefím z půlky břevno, tak nám dá druhý den volno. A ono to na to břevno skočilo. Je to spíš dílem obrovskýho štěstí a možná i trochu náhody. Gól z půlky jsem dal poprvé v životě.

Neříkal jste si, že by se vám na hřišti i okolo něj vysmáli, kdybyste neproměnil a vlastně jen odevzdal soupeři míč?
To si nemyslím, že by se mi nějak smáli. Je to B třída, hrajeme s klukama pro radost. Vždy je hezké, když něco takového vyjde. Kdyby ten pokus byl neúspěšný, a že jsem jich pár neúspěšných měl, tak se mi nikdo nikdy nesmál.

Počítáte s tím, že si na vás soupeřovi brankáři už dají příště pozor?
Asi záleží, kolik brankářů z B třídy si bude číst tenhle rozhovor. Doufám, že co nejmíň, abych to příště mohl vyzkoušet zase.

Jaký to byl zápas? Nebývá běžné, že souboj tabulkových sousedů skončí 11:0.
Určitě jsme nečekali, že to skončí takovým výsledkem. Byli jsme z toho i docela překvapení, ale hráli jsme dobře, odehráli dobrý zápas, dobře jsme se sešli a možná proto i takový divoký výsledek.

Po sedmi kolech jsou Lipence na osmé příčce 1. B třídy. Je to spravedlivým vyjádřením vaší hry nebo by to mohlo být lepší?
Mohlo by to být stoprocentně lepší, ale u nás v Lipencích vždy hodně záleží na tom, v jaké sestavě se sejdeme. Všichni kluci mají povinnosti a ty někdy dostávají přednost před fotbalem. Takhle to ale bereme. Snažíme se sejít v co nejlepší sestavě, ale někdy se to nepovede, proto jsou potom naše výkony takové nevyrovnané.

Jak se vám hraje v této soutěži? Přece jenom jste ošlehaný bitvami v nejvyšší soutěži. Nelákala by vás ještě o něco vyšší soutěž?
Ani nelákala. Měl jsem ještě možnost zůstat v Zápech ve třetí lize, ale kvůli celkovému vytížení jsem se rozhodl jít co nejblíž domovu a svým kamarádům. Slíbil jsem jim, že až budu končit s fotbalem, zakotvím v Lipencích. To jsem udělal a jsem spokojený, máme super partu, hodně mě to baví. A ta úroveň není občas vůbec špatná. Jsem rád a užívám si to.