„Někdy si vyčítám, že jsem z toho hokeje mohl vytěžit víc. Ale neměl jsem agenta, tak po konci ve Spartě bylo těžké se někam dostat. A pak mi nedávalo smysl dělat tady za dvacet tisíc a přitom se plácat někde ve druhé lize. Šel jsem pracovat do Německa," přiznává 24etý sportovec.

Začneme fotbalem. Dal jsem si tu práci a spočítal v kraji všem brankářům jejich čistá konta. Vy jich máte 12, což je opravdu nejvíc. Co tomu říkáte?
Dvanáct nul je krásných! Ale má na nich zásluhu cely tým. Hlavně ve druhé polovině sezony hrál báječně, neztratili jsme ani bod. Byly zápasy, kdy jsem si zachytal, ale ve většině zápasů na mě šly tak dvě tři, maximálně čtyři střely. Je to tím, že jsme hráli většinou na soupeřově polovině a nepropadali v obraně, takže patří dík celému týmu. Abych řekl pravdu, tak se těším do vyšší soutěže, ať v ní klidně dostanu víc branek, ale chtěl bych mít víc práce.

Víte, že…
… nejméně gólů dostaly v Ústeckém kraji v minulé sezoně Třebenice a Dušníky? Oba celky shodně inkasovaly čtrnáctkrát, v Třebeniční ale odehráli pouze osmnáct zápasů, Dušníky šestadvacet. Krátkého Býčkovice jsou mužstvem s nejvyšším počtem vychytaných nul, celkem nedostaly gól čtrnáctkrát.

Těch nul mohlo být víc, protože jste pár zápasů nechytal, dvě čistá konta místo vás vychytal Patrik Pukl. Proč jste byl v bráně vy?
Měl jsem zašitou nohu, nemohl jsem chytat. V práci jsme rozebírali velký regál v jedné hale v Německu, kamarádovi ten regál sjel a já už nestihl uhnout. Přimáčkl mi nohu o zeď. Byl jsem mimo nějak měsíc, ale už mě pak nebavilo být bez fotbalu, tak jsem chytal ještě se stehy.

Jak to šlo?
Výkopy mě docela bolely. Nebo bolelo, když jsem balon chytil tou nohou.

Patrik vás zastoupil dobře?
Padlo to na Puklíka, který jinak hraje v poli. Musím říct, že chytal velmi dobře a podržel nás. Bylo vidět že už někdy chytal. Je super, že když vypadnu, tak máme v týmu někoho, kdo zachytá dobře.

Václav Fröhlich
Jedli jsme psy, karbanátky z nich byly perfektní, říká nejstarší kladenský mistr

Platil jste něco za ty nuly?
Sazebník nemáme, ale od nové sezóny to chceme zavést. Tenhle ročník to bohužel nebylo, i když by se vybralo asi dost.

Celkově měly Býčkovice parádní sezonu. Čemu za ni vděčí?
My byli nahoře už v minulé sezoně, která se nedohrála. Chtěli jsme už před rokem postoupit, ale bohužel to kvůli covidu nevyšlo. Jsme proto rádi, že to vyšlo tenhle rok. Byli jsme nažhavení, ale postoupit je náš cíl každý rok. Tentokrát se sešla skvělá parta, máme dobré fotbalisty. A hodně znát bylo to, že nás je v týmu 15, kteří chodíme pravidelně. Oproti ostatním je to velká výhoda; některé týmy se na zápasy schází tak tak.

Přitom před pár lety hrály Býčkovice IV. třídu, byly otloukánkem. Čím to, že se tak zvedly?
Když kluci hráli IV. třídu, tak já tam ještě nebyl. Ale asi to bude tím, že se ten tým zkvalitnil; přišli další mladší hráči a sedlo si to. Máme jeden z nejmladších týmu ve III. třídě a i když jsme nějak netrénovali, tak jsme přehráli každého.

Jakou budete mít šanci v okresním přeboru?
Když uděláme dvě nebo tři posily, což máme v plánu, a jedna posila už by měla být snad podepsaná, tak věřím, že nebudeme hrát dole. Fotbalově na to máme. Teď bude záležet, jak budeme trénovat a jak k tomu přistoupíme. V okresním přeboru se o něco víc běhá, ta fyzička bude znát. Snad se to dá nějak dohromady a budeme na start sezóny připravený.

Fotbalistka Klára Červená
Sudí mají jasno, kdo vyhraje, diváci vás posílají k plotně a jste pro ně lesba

Máte v Býčkovicích dobré podmínky k fotbalu?
Abych řekl pravdu, tak podmínky máme asi nejhorší v celé III. třídě. Bohužel jsme malá vesnice, podpora tu není taková, jako je na jiných vesnicích. A řekl bych, že i jiné malé vesnice ji mají větší, než ji máme my. Mají lepší hřiště, zázemí. Starosta nám slíbil, že když postoupíme, tak nám pomůže něco udělat s našim hřištěm, protože to máme možná nejhorší široko daleko. Tak snad to teď vše klapne a od nové sezóny budeme hrát na lepším hřišti.

Když tak přemýšlím, tak na hřišti s drny se musí špatně chytat. Je to tak?
Určitě je to znát. Chytá se mi o dost lépe na kvalitním hřišti. U nás je to nevyzpytatelné, člověk neví, co čekat. Na lepším hřišti si na střely i víc věřím.

Máte nějaký brankářský vzor?
Brankářský vzor nemám. Líbí se mi ale gólmani, kteří hrají moderně, takže nohama a při tom pomáhají s rozehrávkou. Ale vyloženě oblíbeného gólmana nemám.

Hrál jste fotbal jako malý kluk? Nebo jste dřel vyloženě jen hokej?
Když sem byl malý, tak jsem hrál fotbal i hokej. Když jsem skončil na hokeji, tak jsem šel hned na fotbal. Hrál jsem v útoku, pak zase chytal, takže když jsem skončil s hokejem, měl jsem už nějakou zkušenost s chytáním; nebylo to tak, že bych si řekl, že to zkusím. Určitě bych nemohl být bez sportu, to by nebylo nic pro mě. Baví mě to v bráně i v poli. Od mala mě táta vedl ke sportu, jezdili jsme vždycky na hokej do Litvínova a na fotbal na Slavii, na kterou jezdíme do dneška. A Litvínovu také pořád fandím.

Hokej jste hrál v Litvínově, v Litoměřicích, pak jste jako junior hostoval na Spartě, kde jste ale při přechodu do dospělého hokeje skončil. Proč přišel konec? Nedalo se z hokejové kariéry vytěžit víc?
Bohužel asi se dalo vytěžit daleko víc, ale beru to tak, jak to je. Skončil jsem a nastoupil do práce. Někdy si vyčítám, že jsem se mohl víc kousnout a mohlo třeba z toho něco být. Je pravda že, jsem neměl ani agenta, takže když jsem skončil ve Spartě, tak bylo těžké se někam dostat.

I na podzim chodily na fotbal v Ústeckém kraji zajímavé fanynky
Brankáři koukají fanynkám na prsa a pouští hloupé góly. Stojí to prý za to!

Jak jste ten konec ve Spartě bral?
Já byl ve Spartě na hostování, takže jsem věděl, že se budu vracet do Litoměřic. Jenže tam to bohužel chodí, jak to chodí. Ani do Litoměřic nechodím na hokej se dívat, byl bych totiž radši, kdyby tam první liga skončila, peníze se dávaly do mládeže a hrála se druhá liga. To by pak dostávali šanci místní kluci. Víc se k tomu radši vyjadřovat nebudu.

Po konci ve Spartě jste to ještě zkoušel v Mostu, v béčku Litoměřic, v Lovosicích. A pak přišel ten definitivní konec s hokejem…
Po konci ve Spartě mi volali z Mostu, jestli bych tam nechtěl jít, tak jsem souhlasil a šel to tam zkusit. Bylo mi nějakých devatenáct, nebral jsem žádné peníze, ani cesťák mi nedávali, takže to bylo takové nic moc. Na tréninky nás chodilo asi osm, pak vždy přijelo na zápas pár dalších kluků z různých klubů. Ale jsem rád, že jsem si zahrál třeba s Kubinčákem nebo s Alinčem. Poté jsem si řekl, že to nemá žádný smysl, dostal jsem nabídku práce z Německa a šel pracovat. S nějakou brigádou se to moc skloubit nešlo. Prostě mi nedávalo smysl dělat tady za nějakých 20 tisíc a k tomu se mrskat ve druhé lize. Nebylo těžké skončit. Věděl jsem, že půjdu hrát fotbal.

Jakou práci jste v Německu dostal?
Děláme různé přestavby, zakázky jsou ale kolikrát i jinde, ať už je to Rakousko, Holandsko, Švýcarsko nebo Slovensko, byli jsme dokonce nedávno i ve Slovinsku. Určitě bych ale chtěl dělat něco jiného, třeba trénovat ve fotbale malé děti. Tak třeba jednou, až se vrátím pracovat do Čech.

Fotbalová rozhodčí Monika Karásková
Zážitky sudí Karáskové: Žádost o ruku, brankář s průjmem nebo bitka na hřišti

Prozraďte, s kým jste se ve Spartě potkal. Nějaká známá jména?
První rok jsem hrál třeba s Jirkou Černochem, který byl teď na mistrovství světa. Hodně kluků ze Sparty se prosadilo, dnes hrají buď v extralize nebo v první lize.

Hokej pořád sledujete? Nezanevřel jste?
Nezanevřel. Ale abych řekl pravdu, tak víc sleduji fotbal.

Co vás ještě v životě baví?
Když se vrátím z práce, tak se věnuji rodině. V sobotu jsem měl svatbu, před půl rokem se nám narodila krásná holčička Valentinka. Chci mojí dceři i ženě vzkázat, že je miluji a že budu dělat všechno pro to, aby byly šťastné.