Máte za sebou prvních pár zápasů v pražském přeboru. Jaká je podle vás jeho úroveň?
Vůbec není špatná, je dobrá. Byl jsem mile překvapen, protože jsem to čekal o něco horší.

Pomáhá úrovni soutěže i řada bývalých ligových hráčů?
Určitě, je to jedna z věcí, která soutěži prospívá. Zvedne se tím kvalita. Téměř každé mužstvo má nějakého zkušenějšího hráče a vedle nich se i mladí snaží hrát ještě lépe.

Jak jste se vůbec dostal do Radotína?
Jsem Radotíňák, vyrostl jsem tu a do patnácti let hrával za dorost. Jsem rád, že jsem se tímto způsobem mohl vrátit domů. Jinde bych hrát nechtěl.

Nelákaly vás ještě vyšší soutěže?
Nějaké možnosti jsem měl. Když jsem loni přicházel do Radotína, věděl jsem, že bych mohl ještě rok třeba nejvyšší soutěž hrát. Ale nechtěl jsem pár týdnů čekat, abych přišel v pátém kole do týmu, který má jeden bod a celou sezonu by se to honilo. Tím už jsem si prošel a nechtěl to opakovat.

Hrával jste proti hvězdám, nastoupil jste v reprezentaci. Trénoval jste i dvakrát denně. Jak si zvykáte na odlišné zvyky hráčů?
Máte pravdu, úroveň je úplně jiná. Když jste zvyklý na velký fotbal, dá se to tu dělat i bez trénování.

Co pro vás bylo tou nejvýraznější změnou, na kterou jste si musel jako hráč z nejvyšších soutěží zvyknout?
Celkově na herní styl, myšlení spoluhráčů i protihráčů. Přebor je prostě něco úplně jiného. Kolikrát se až divím. (směje se) Ale dokud drží zdraví, není potřeba to vůbec řešit.

Vrátil jste se do třetiligového Radotína, ale hned po sezoně klub klesl o dvě patra níž. Mrzí vás tento osud?
Osobně mě to mrzí hodně. Velká škoda, mužstvo totiž bylo kvalitní a měli jsme na postup.

Opravdu? Sezonu jste loni začali špatně.
Ale to bylo velkým počtem mladých kluků, kteří si museli zvyknout na dospělý fotbal. Sehráli jsme se, po příchodu trenéra Davida Jarolíma se to ještě více zvedlo, ale bohužel to dopadlo takto. Odhláškou… Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.