Pane Richtere, jaké se ve vás mísily pocity, když po posledním zápase všichni fanoušci s hráči oslavovali výhru po 24 zápasech, všichni se usmívali… ale zároveň jste věděli, že je to rozlučka s 2. ligou?
To, že padáme, jsme věděli dříve než před posledním zápasem. Je to strašná škoda a můžeme si za to sami. Od vedení počínaje, hráči konče. Není to tak, že by za to mohli jen hráči, může za to celý klub, celá Viktorka, že jdeme do třetí ligy. Pocity jsou hrozné. Bohužel, nepovedlo se nám to.
Jaké vlastně byly vaše předsezonní cíle?
Měli jsme pro tento rok dva. Prvním byl stadion, který se nám povedl a díky čemuž získala Viktorka stabilní zázemí a dlouhodobou jistotu, že nezanikne. Druhý cíl byla záchrana. Udělalo se pro to dost. Příchody hráčů, vytvoření podmínek pro ně i realizační tým. Bohužel ne vždy můžeme být všichni šťastní a skončili jsme suverénně poslední. A znovu říkám, můžeme si za to sami. Od začátku sezony až po konec. S osmnácti body a třemi výhrami nemůžeme počítat s tím, že bychom zůstali ve druhé lize.
Období mezi sezonami bylo hodně hektické. Tahanice o stadion, konec Martina Loudy, otázka, zda klapne licence nebo ne. Bylo to pro vás osobně hodně náročné období?
Strašné. Když Martin Louda v květnu oznámil, že bude končit, nevěděl jsem, co budu dělat. Vůbec jsem netušil, že do toho spadnu rovnýma nohama a ze dne na den budu stát před otázkou, jestli se na to vykašlat nebo pokračovat dál. Kde na to seženu peníze… Semklo nás to, všichni v klubu jsme si pomáhali. Kdyby to tak nebylo, dnes tady nesedíme. Veliký dík patří partnerům klubu, zejména Rudovi Mazánkovi a dalším. Když jsem je oslovil, řekli, že nám pomohou. To bylo alfou a omegou, jsou pro mne oporou dodnes, co se týče financí a všeho, chtějí klubu pomoct.
Jak se musel rozpočet vyrovnat s odchodem pana Loudy?
Šli jsme rapidně dolů, rozpočet za pana Loudy byl někde jinde. Skončili také tři klíčoví hráči, Jarda Diviš, Dan Pudil a Elvis Mashike. Odchodů bylo ale více, Zoubele, Pázler, ale tihle tři byli klíčoví. Odešla kvalita a my to nedokázali podchytit a nahradit takovými příchody, abychom mohli fungovat.
Pak hned přišly dvě prohry na úvod sezony…
Nevyšel nám zápas v Líšni. To, co nemám rád, Csaplárova past, vedete 2:0 na hřišti týmu, o kterém víte, že bude nahoře. Kdyby se nám to povedlo zremizovat, mohlo to být jiné. Pak jedete do Varnsdorfu, kde vedete 1:0 a v 95. minutě dostanete na 1:2 ze smolné standardky. Oba zápasy provázely červené karty, dohráváme o deseti…
Následovala vzpruha v podobě výher s Příbramí a Spartou B. Zdálo se, že to půjde.
Výhra 2:0 s Příbramí klukům nalila čerstvou krev do žil. Pak na Spartě jsme mohli v páté minutě prohrávat 0:2, ale pak Bati utekl, dal gól a nakonec jsme vyhráli 3:1. Asi jsme si mysleli, že to půjde. Nechci říct, že jsme přestali pracovat, to ne, ale doběhla nás pak šířka kádru, příchody, které jsme udělali a mysleli si, že nám pomohou, to jde všechno za mnou. Nebylo to tak, což beru na sebe. A už jsme se vezli.
Což nakonec skončilo i změnou trenérů.
Nedokázali jsme to podchytit, bylo po přestupním období, neměli dostatečnou šíři kádru, přišly další prohry, pro mě hrůzostrašný výsledek 1:6 v Opavě, následně příchod Martina Pulpita, kdy jsem si říkal, že by to mohl být impuls do kabiny.
Zimní příprava byla výsledkově výborná. Ztráta deseti bodů na záchranu nebyla malá, přesto - byli jste v zimě optimisté?
Příprava vypadala výborně. Přišlo dvanáct hráčů, prohráli jsme jen s ligovým Libercem. Kádr jsme dělali natolik široký, aby kdyby přišlo zranění, covid, karty, cokoliv, tak aby byl na každém postu někdo nahraditelný. Všichni jsme si mysleli, že jsme na cestě, jakou půjde Viktorka k záchraně. Bohužel se to nepovedlo.
Vedle povedené přípravy vyhrála Viktorka další veledůležitý zápas v zimě - boj o stadion. Šlo opravdu o situaci, která by mohla dopadnout v případě nedohodnutí se třeba až stěhováním se pryč?
Vůbec ne stěhování, ale kdybychom nedostali tu jistotu třiceti let, možná by tohle byla poslední sezona Viktorky Žižkov. Sponzoři a partneři, kteří do toho dávají nemalé peníze, by nechtěli žít z roku na rok. Co kdybychom tu smlouvu za rok nedostali? Peníze by se sháněly hodně obtížně, obzvlášť v této době po covidu a teď při válce s Ukrajinou. Spousta firem bude bojovat sama se sebou. My můžeme říct, že jsme dnes stabilní klub. Kdybychom nedostali smlouvu na třicet let, tak nevím, jestli by partneři měli chuť jít do další sezony a dávat do toho své nemalé prostředky. Máme třicet let jistoty doma, začíná se rekonstruovat, od zázemí až po venek, aby stadion splňoval podmínky pro druhou ligu a třeba i první. Teď nemyslím, že tam míříme, ale že stadion bude mít zázemí na úrovni, které by mělo odpovídat první a druhé lize. A je jen na nás, jestli tam někdy dojdeme. Snažíme se dělat vše pro to, abychom se do druhé ligy hned vrátili. I když víme, že to bude hodně těžké.
Zůstaňme ještě u stadionu. Proběhne v létě nějaká část rekonstrukce, kterou fanoušci zaregistrují na vlastní oči hned při prvním domácím zápase?
Východní montovaná tribuna za brankou půjde v červnu pryč. Začne rekonstrukce dvou sektorů na vedlejší jižní tribuně, kde vznikne sektor domácích fanoušků. To by mělo být hotové do 30. listopadu. Místo montované tribuny vzniknou sociálky a občerstvení, nahoře pak zázemí pro klub. Bude rovněž ledková obrazovka, která by měla být už na první zápas. Tohle vše bude asi nejviditelnější. Fanoušci z kotle budou do rekonstrukce dvou sektorů na hlavní tribuně.
Zpátky k jarní části. Jaké bylo sledovat tu nekonečnou sérii porážek? Dá se něco označit za zlom, po němž už bylo jasné, že to zlomit nepůjde?
Je vám do breku, strašně to všechny mrzelo. Kluci odváděli bojovnost, to, co jsme po nich chtěli, nepřálo nám ale štěstí. Zlomový byl asi domácí zápas se Spartou B. Přišlo tři tisíce diváků, úžasná atmosféra. Ve 30. minutě dostanete červenou kartu, hrajete 60 minut v deseti v neuvěřitelném tempu, prohráváte 0:1, ve 45. minutě srovnáte. Pak z ofsajdu, který podle mého nebyl, dáte na 2:1, všichni jsou v euforii, ale najednou vidíte praporek, vracíte se zpátky a v 90. minutě dostanete na 1:2. To sebralo strašně moc energie. Zápas, kde měly být body a mohli jsme se odpíchnout, prohrajeme a jdeme níž a níž. Ale to se nevyjadřuji k rozhodčím, prostě to mávnul, ale ta naše bojovnost byla neuvěřitelná. Škoda… Další zápasy jsme se vezli a prohrávali po svých chybách nebo že si sami dali gól. Většinu soupeřů jsme dokázali přehrát. Nemám rád slovo štěstí, tomu se musí jít naproti. Často se říká, že chybělo štěstíčko, to ale přeje připraveným a my asi připravení nebyli. Nechci říct, že jsme nebyli připraveni, co se týče fotbalovosti, to ne, tým měl kvalitu a měl na záchranu, ale nebyli jsme tolik připraveni, aby se nám štěstí naklonilo.
Samozřejmě čas nejde vrátit, ale když se ohlédnete, udělal byste něco před sezonou nebo během ní jinak?
Určitě bych něco změnil. Jste chytřejší. Kdo nic nedělá, nic nezkazí Musíme začít u sebe. Hráči si to vyhodnotí sami v sobě, i my vedení jsme si to nějakým způsobem vyhodnotili. A já už bych nechtěl tyhle chyby opakovat. V životě jsou i horší věci, ale chyby, které jsme udělali, už prostě opakovat nechci.
Co znamená pád do ČFL, třetí nejvyšší a neprofesionální soutěže, pro běžný chod klubu?
Přijdete o spoustu peněz z profesionálního fotbalu, máte krácené dotaze, takže situace vůbec není jednoduchá. Nicméně jsme si s největšími sponzory a partnery řekli, že nám dají šanci, rok nás podrží a pak si to vyhodnotíme. Nadále zůstaneme profesionální, kluci budou mít profesionální statut, budou trénovat dopoledne, bude o ně postaráno, jako kdybychom hráli druhou ligu. Všichni se musíme uskromnit, od hráčů až po vedení, všichni půjdeme s platy dolů, abychom to dokázali ekonomicky stabilizovat. Budeme doufat, že vytvoříme takové podmínky a takový kádr, abychom se za rok vrátili. Víme, že nás nečeká nic jednoduchého. V ČFL je spousta kvalitních týmů, spousta béček, na které můžeme narazit v repre pauzách, kdy budou posílené o prvoligisty, ale musíme to prostě zvládnout. Chceme zpátky do druhé ligy, kam Viktorka minimálně patří a proto klukům vytvoříme podmínky, aby věděli, že je o ně postaráno a že chceme rychle zpátky.
Sponzoři zůstanou, profesionálové také. Je tedy jasné, že postoupit se prostě musí hned, protože takové podmínky by nešly ve třetí lize udržet dlouhodobě…
Přesně tak. Nedovedu si představit, že by Viktorka hrála v těchto podmínkách třetí ligu déle než jeden rok. I sponzoři klubu to tak berou. Většina sponzorů a partnerů klubu je úspěšná ve svém byznysu, patří ke špičce. Každý se chce ztotožňovat s tím, kdo je úspěšný, neúspěšné nechtějí. Oni nás podrží, vytvoří nám podmínky a my musíme udělat vše pro návrat.
Jak velký průvan se ale prožene kabinou?
Sedmi hráčům, kteří u nás byli více než dva roky, končí smlouvy, dalších sedm hráčů tu bylo na hostování. Z 24 hráčů nám tedy 14 odchází. S některými, kterým smlouvy končí, jednáme o prodloužení, těm, co smlouvy pokračují, jednáme o tom, že je tu chceme, i když hráči samozřejmě mají ambice hrát druhou ligu a výš. Chceme je udržet. Co vedeme jednání, tak většina kluků chce zůstat.
Ambicím odpovídá i příchod trenérského dua Václav Kotal - Michal Šmarda. Měli jste více kandidátů? Co nakonec rozhodlo pro tyto dva?
Bylo více variant. Pánové Kotal se Šmardou mi ale osobně dávali největší smysl. Když jsem s tím přišel na dozorčí radu, tak jsme měli všichni jasno a bylo to jen o tom, se s nimi dohodnout. Patří jim velký dík, že s námi do toho chtějí jít. Ví, že nás nečeká nic jednoduchého a já si nesmírně vážím toho, že do toho půjdou. Václav Kotal toho dokázal spoustu jako hráč i jako trenér, pro mě je to jedna z ikon Sparty a fotbalu všeobecně. Michal Šmarda si také odkopal svoje, vrací se tam, kde zažil jedny z největších úspěchů, které Viktorka měla. Čeká nás příští rok výročí 120 let od založení klubu a mě tohle všechno dává nějakou logiku a smysl. Když jsem poprvé volal panu Kotalovi, tak jsem se hodně zasmál. Zná se s mým strýcem, hokejistou Pavlem Richterem, tak padly narážky, co si spolu prožili. Nevím, jestli to bylo otevření dvířek, ale nesmírně si vážím, že to vzal a přivedl si s sebou Michala Šmardu. Nejdříve mi řekl, že to nebere. Povídali jsme si, a že já si to dovedu představit i jinak,. A on že se mu asi zdám, ale že jestli by šlo něco jinak, ať tedy přijedu a domluvíme se.. Řekl jsem panu Kotalovi, aby nám to pomohl zvednout. A povedlo se a za to jsem strašně rád
Nečeká vás jednoduchá sezona. Kamkoliv přijedete, bude vyprodáno, béčka se na vás posílí…
Kdybychom tu měli bezejmeného trenéra, tak dáme najevo, že nemusíme hned chtít postupovat, protože to by ekonomicky dávalo ve třetí lize větší smysl. Ale najednou přijede Viktorka Žižkov, jeden ze tří nejstarších klubů v České republice, je to jméno, které rezonuje, zažilo si pády nahoru dolu, vždy vstala jako fénix. Kamkoliv přijdete, do jakékoliv dědiny nebo na béčko a máte trenérské duo, které udělalo se Spartou její poslední úspěch (výhra v MOL Cupu 2020 - pozn. autora), tak každý si bude chtít smlsnout. Dostáváme se tím víc pod tlak. Aniž bych chtěl někoho snižovat, tak dát šanci mladému trenérovi, kterého nebudou znát, tak z nás nepůjde takový strach, jako tím, že jsme přivedli tyhle dva.
Těšit vás může určitě i fakt, že za vámi celou dobu stáli fanoušci. Někdy byli kritičtí, ale to se nedalo s těmi výsledky divit. Ale vždy vás neúnavně podporovali.
Nikomu se nelíbilo, na jakém místě tabulky Viktorka byla. Fanoušci tu jsou úžasní, povzbuzovali nás, jezdilo jich hodně ven, i když se nám nedařilo, doma nás hnali, dělali chorea, za to jim patří veliký dík. Bez fanoušků by se to dělat nedalo. Já fanouškům vyčítám některé pokřiky a to, za co nám spílají, že se jim nelíbí. Říkám, že na pozici nelpím, jestli někdo dokáže sehnat peníze pro Viktorku, ať sem jde. Mají na mě kontakt, komunikujeme spolu. S fanoušky jsem si po sezoně sedl, dal si s nimi pivo, bavili jsme se o tom, co bude, jak to vidím nebo nevidím. Snažím se upřímně odpovídat, říct, jak to vidím já a že to, jak to vidím, nemusí být vždy správné. Žádný učený z nebe nespadl, ani já ne. Fotbal se má dělat pro fanoušky, pro radost. Nás to letos víc ubíjelo, byli jsme všichni hořcí. Věřím, že nás budou podporovat i ve třetí lize. Za nic se neschováváme. Za to, co se stalo, můžu já, hráči, trenéři, všichni jsme to pos… rovným dílem. Proto jdeme do třetí ligy a je jen na nás, abychom to vykopali zpátky.
