Kdo přišel, rozhodně nelitoval. Po deseti minutách svítil na ukazateli skóre stav 2:0, o dalších šest minut později 2:2. Domácí tak z euforie slétli zpět na zem a byli to hráči Dukly, kteří až do poločasu udávali tempo.

„Jsem hrdý na naše mladé hráče, jak zareagovali, ale tady leželo vítězství. Po vyrovnání jsme měli dvě tisíciprocentní šance, akorát jsme je nedali,“ líčil hostující trenér Roman Skuhravý.

Jeho slova potvrdil i domácí kouč Zdeněk Hašek. „Být to 2:3, tak pak nevím… Takovou kombinaci, kvalitu na míči, přihrávkový vzorec a pohyb, jako má Dukla, nemá v lize nikdo,“ chválil své soupeře.

Přestávka domácím pomohla a hned po změně stran vrátil Žižkovu vedení Súkenník. A na tento druhý nástup už hosté zareagovat nedokázali. „Ani boxer se nedokáže vzpamatovat ze dvou direktů po sobě,“ mrzelo Skuhravého.

Facka nebo rána pěstí?

Zápas už Žižkovští nepustili a za podpory nadšených diváků přidali další dva góly, o které se postaral Ekvádorec Batioja. „Třetí gól byl zlomový. Začali jsme si věřit a projevila se naše zkušenost,“ oddechl si Hašek.

Na jedné straně velká radost, na druhé pořádná facka na úvod „odvet“ F:NL. „Spíš než fackou bych to nazval pěstí přímo do ksichtu,“ nebral si servítky kouč party z Julisky. „Celou přípravu pracujeme na defenzivě, zodpovědnosti a čtyřikrát dostaneme gól z dohraných standardních situací,“ dodal naštvaně.

Na Žižkově bylo o víkendu hodně veselo, ale už v neděli se všichni vrátili do reality. „Po takové výhře se trénuje dobře, ale musíme přiznat, že v první půli jsme na hřišti lítali jako na Matějský,“ dodal Zdeněk Hašek.

Jeho družina (podporována novým majitelem) každopádně hlasitě vzkázala celé soutěži, že Žižkov je tu. Silný, ambiciózní.