Osobnost Deníku

Jak se váš přestup na Žižkov seběhl?
Ozvala se Viktorka, ve Varnsdorfu mi končila smlouva. Protože jsem tam byl pět let, tak jsem cítil, že potřebuji nějaký nový impuls. Navíc odešlo hodně kluků, co tam bylo, ta naše parta. Teď se skládá nový tým. Schön šel do Jablonce, Tanko do Baníku, další kluci se rozutekli do druhé ligy. Ale ze stejných důvodů jako já, prostě chtěli změnu. Žižkov beru jako novou výzvu.

Kdo vás kontaktoval?
Zdeněk Koukal, který ve Viktorce pracoval jako sportovní ředitel. Pak jsem byl ve spojení s Milanem Richterem.

Takže Richter chtěl Richtera.
Je to náhoda, ale je to tak. Nemyslím si, že by to pro mě byla výhoda. Kluci v kabině si už dělali srandu, protože na Žižkově byl už Daniel Richter. (úsměv)

Prý vás lákaly i Brozany?
To byla také varianta. Já chtěl hlavně blíž, mám rodinu, dítě. Ale když se ozvala Viktorka, tak to byla jasná volba. Žižkov je ve fotbale pojem. Chci to ještě zkusit ve druhé lize, cítím velkou výzvu a motivaci. Do třetí ligy pak můžu ze druhé jít, ale opačně by to pak šlo hůř.

V Brozanech byste už musel při fotbale pracovat, spousta kluků to tak má.
To je pravda, ale to by mi nevadilo. Teď jsem si ekonomicky polepšil. Nemám tedy smlouvu jako Neymar, ale dobrý. Mně spíš šlo o tu sportovní stránku. Praha, Žižkov, zkušený tým…

Praha bude něco jiného než Varnsdorf, že?
Myslím, že kdybych šel do Prahy ve dvaceti, tak by to něco jiného bylo. (úsměv) Ale mám rodinu, budu se soustředit jen na fotbal. Takže Prahy se nebojím. Ale je pravda, že na kafe bude větší výběr; ve Varnsdorfu byla jedna kavárna, možná dvě. A jeden Kaufland.

Jak na tom bude Viktorka po herní stránce jako nováček?
Druhá liga je strašně těžká, soubojová. První klidně může prohrát s posledním. Já věřím, nebo doufám, že budeme hrát důstojnou roli, že se nám bude dařit. Stát se může cokoli, ale všichni na Viktorce chceme, abychom byli stabilním druholigovým týmem a se záchranou neměli žádný problém.

Když se ohlédnete za těmi pěti lety ve Varnsdorfu, na co budete vzpomínat?
Na spoustu věcí. Poznal jsem tam spoustu lidí. S některými jsem si sedl více, s některými méně. Každopádně se vytvořila dobrá parta, silné jádro, co bylo pět let pospolu. Hráli jsme hezký fotbal, byli jsme naladěni na stejnou notu.

Peníze se vždy nějak sehnaly, ale nebylo to asi jako na drátku…
Pan Gabriel nám vždy řekl na férovku, jestli peníze budou nebo ne. Ale vždy se mu je nějak podařilo sehnat. On to tam drží dlouho, úspěchy jdou za ním.

Občas to bylo ve Varnsdorfu horké, viz kauza Dordić.
K ní už bych se nechtěl vracet. Stalo se… Ale bylo na ní vidět, že jsme se jako tým semkli. Prostě jsme byli parta.

Měli jste i skvělé fanoušky. Na Žižkově jsou také fantastičtí fandové, těšíte se?
Moc. Ve Varnsdorfu nás hodně povzbuzovali, za to jim patří velké díky. Já se byl podívat na baráži s Domažlicemi, bylo tam snad tři tisíce lidí, atmosféra byla báječná. Doufám, že budou chodit v co nejvyšším počtu na druhou ligu. Hraje se na stadionu anglického stylu, to je prostě paráda. Do toho ty chorály fandů, jako třeba že Žižko není Praha, nebo děti moje, hrrr na ně. Fakt se moc těším.