Za sebou máte mimořádně dlouhou přípravu. Jaká z vašeho pohledu byla?

Zimní příprava se vždy odvíjí od počasí, ale tahle byla abnormálně dlouhá. Skoro čtyři a půl měsíce dlouhá pauze je na mě moc. Měl by se nad tím někdo pozastavit a rozumně k tomu přistoupit, aby soutěž nekončila v listopadu a nezačínala v březnu. Vidím to jako problém i toho pohledu, že tu jsou majitelé klubů, kteří vše platí a čtyři měsíce vlastně platí nic. Je to rarita. Obdivuju sponzory, kteří do fotbalu dávají peníze. Zaplaťpánbůh za ně, smekám před nimi, byli bychom bez nich ztracení. Je to složité. Pak tu jsou terény, viděli jsme to i v minulém ligovém kole, že nejsou dobré.

Co bylo největším problémem?

To, že jsme byli celou tu dobu na umělce. Hráči se na ní mohou častěji zranit, pak je to na trávě nezvyk. Viděli jsme to i v generálce s Táborskem, hrála se na trávě a měli jsme s tím celý zápas problémy. Ale nejsme jediní, teď mluvím za druhou ligu všeobecně. Kluby na to nejsou připravené, aby mohly topit a přípravu absolvovat jako ty prvoligové. Příprava byla prostě hodně dlouhá. Co máte pořád trénovat? Točíte se dokola, je to psychicky náročné na hlavu. Dělali jsme pauzy, hráči měli delší dovolenou, pak třeba tři čtyři dny volno. Nejde v jednom kuse trénovat.

Takže příště raději neopakovat světový šampionát v prosinci?

Mistrovství světa bylo krásné, každému se líbilo, stadiony perfektní, ale ten termín… Všichni jsme měli více času a mohli se dívat, ale mistrovství by mělo být v létě tak, jako vždy bylo. Možná to vyzní jako kolovrátek, že Rada je stará škola, ale tohle s tím nemá nic společného. Zaplaťpánbůh, že se vše modernizuje a jde dopředu. Je to dobou, rychlým stylem života, ale nějaká pravidla by měla zůstat. Samozřejmě velikou roli hraje ekonomika, peníze jsou rozhodující. Přijde mi, že je vše obráceně. Hokej se hraje v květnu a fotbal v zimě, i když v Kataru v té doby byly krásné povětrnostní podmínky.

Podzim se vám nepovedl úplně podle představ. Bylo něco, na co jste se chtěli v přípravě více zaměřit?

Víme všichni, že podzim nám nevyšel.. Plánovali jsme hrát o postup. Tradiční klub, zkušení hráči, kteří už něco odvedli, promíchaní s mladými, podzim byl ale celkově hodně špatný. Byly tam i slušné zápasy, ale více těch nepovedených, které jsme nezvládli. Karviná, Prostějov, Chrudim… Výsledky byly ostudné, to musíme přiznat. Čekali jsme, že i posily se prosadí výrazněji. Bohužel na dlouhou dobu se zranil Venca Svoboda. Většina hráčů nedováděla to, co jsme očekávali. Ale zůstali, mají reparát. Nikomu nezavíráme cestu, ale musí se sami zamyslet nad tím, jestli byla jejich výkonnost dobrá nebo ne. Každý, kdo je soudný, musí být s podzimem nespokojený. Všichni by si měli hrábnout do svědomí. Říkám jim, že Dukla má pořád tradici, ač je ve druhé lize, tak pořád je po Spartě a Slavii klubem s největší tradicí a úspěchy. Nepodceňuji Plzeň nebo Bohemku, ale Dukla prostě úspěchově do ligy patří a hráči jsou povinni ji tam zpět dostat. Nevyjímám realizační tým, já jako trenér řekl jasně, že chceme hrát o postup. Hráči pro to pak musejí udělat maximum. Nemusí jim to vyjít v každém zápase, nemusí se dařit, ale nasazení, srdce a vůle po vítězství by měla být pokaždé.

Říká se, že v přípravě nejsou výsledky důležité, ale v deseti zápasech jste ani jednou nepohráli. To může být také povzbudivé.

Já už jsem z toho vyléčený… V létě jsme měli krásnou přípravu, těžké soupeře, vše fungovalo a v generálce jsme porazili Teplice 4:1. Pak přišly mistráky a my hráli úplně jinak. Hráčům chybělo sebevědomí. V přípravě hráli dobře, věřili si, ale o nic nešlo. Pak přišel náraz, kdy museli hrát a neunesli to, hráli podělaně, ustrašeně, nevěřili si a soupeři na nás začali hrát agresivně, to se hned rozkřikne. Kamkoliv Dukla přijede, tak soupeře motivuje. Teď v zimní přípravě jsme neměli tak kvalitní soupeře, ale já už to tak neberu. Přátelské zápasy jsou důležité, ale důležitější jsou pro mě mistráky. Že jsme hráli poměrně slušně, už neplatí. Říkám hráčům, že jestli v neděli vyhrají a budou chtít volno, tak jim ho dám, ale musí vyhrát. Aby si věřili, o tom vše je. Z letní přípravy jsme ponaučení.

Takže vyhrát první zápas bude pro Duklu ještě důležitější…

Hlava je důležitá. Říkám klukům, že nejde o život, ale jde o to, aby se nebáli. Fotbalově nejsou špatní, ale sebevědomí je nejdůležitější. Řeknu to takhle… Když neunesou tlak v Dukle, kde chodí pětset sedmset lidí, jak chtějí hrát před pěti sedmi tisíci diváky ligu? Hráli jsme pohár se Slavií a i přes prohru 0:4 odehráli skvělé utkání. Druhá liga je ale o soubojích, pohybu, důrazu, nasazení. Neříkám, že není fotbalovost, ale není jí tolik jako v lize. Hráči to ví a musejí se s tím srovnat.

Během zimy k výraznější obměně kádru nedošlo. Mezi posilami září zkušený Krch…

Dan v Bohemce nedostával tolik prostoru a my chtěli vyztužit obranu. Ale zase říkám, že první a druhá liga je rozdíl. U každého hráče, kterého jsme přivedli, Moulis a další, jsme věřili, že pomohou. Chci věřit, že nám pomůže i Dan. Je to pozitivní kluk, má zkušenosti a něco za sebou. Je to jeden z hráčů, kteří se nepodělají. Měl by pomáhat mladším hráčům, umí to. Za dva měsíce jsem viděl, jak s nimi komunikuje, má přirozený respekt. Naopak odešli Kim a Adediran. Kim byl základním stavebním kamenem, Adediran po zranění také hrál. Bohužel jsou pryč, ale to je fotbal, hráči přicházejí a odcházejí.

Před sezonou jste měli ty nejvyšší plány. Jaké jsou teď před jarem?

Máme osmnáct bodů. Kdyby vše probíhalo podle předpokladů, nemáme šanci hrát nahoře. Druhá liga je ale vyrovnaná, týmy výrazněji bodově neutíkají. S osmnácti body se musíme samozřejmě koukat i dolů pod sebe, ale třetí tým v tabulce má jen o deset bodů více. Musíme udělat nějakou sérii zápasů, nebát se toho. Musíme koukat dolů, ale cíl, pokusit se o postup, minimálně o baráž, by měl být pořád. I kdyby bylo jen jedno procento šance na postup, musíme do toho jít. Když už šance nebude, budeme to mít v hlavě jiné, ale pokud je, musíme se o to poprat. Já jim chci pomoct, jsem impulzivní, musejí si na to zvyknout, ale na hřišti jim nepomohu, tam musí sami.