Není po několika sezonách v české i slovenské nejvyšší soutěži přesun do 2. ligy krokem zpět? Kdepak, s tím na třiatřicetiletého gólmana nechoďte. „Šlo přímo o moji iniciativu. Pana Starku, šéfa Příbrami, jsem sám požádal o přesun na Žižkov a s odstupem času jsem za tento krok strašně rád,“ vysvětluje.

„Cítil jsem, že by to na Žižkově mohlo fungovat a lákalo mě to také ve smyslu výzvy, dostat Viktorku výš. Zaslouží si totiž mnohem víc a já měl chuť toho být součástí,“ doplňuje.

Chcete postoupit? Tak to jsem váš

V několika předchozích sezonách nebyl žižkovský stadion zrovna tou nejprestižnější adresou v tuzemském fotbale. Díky záchraně a několika povedeným krokům ve stabilizaci klubu se však pod televizním vysílačem blýská na lepší časy.

„Mám už něco za sebou, nějaký věk a na prvním místě pro mě nejsou takové záležitosti,“ přiznává gólman, že si žádné zákulisní informace nezjišťoval. „Zajímala mě pouze sportovní situace a zeptal jsem se na jedinou věc. Zda má Žižkov ambice postoupit. Sportovní ředitel Michal Dyml i trenér Zdeněk Hašek mi řekli, že nahoru jít chtějí. A já okamžitě kývl, protože chci být u zrodu nové Viktorky,“ přidává slova, která musí zahřát u srdce naprosto každého fanouška.

Legendární stadion Viktorie znal ještě před touto sezonou jako brankář soupeřů, ať už v dresu Sparty nebo Bohemians. „Okamžitě po přestupu jsem si ho zamiloval. Praha, centrum, hezké prostředí, skvělí lidé, kterých chodí čím dál tím víc a vše funguje. Co víc si přát,“ vyznává se Švenger.

Sice si žádný konkrétní zápas, kdy čelil domácím v brance hostů, nevybavuje, ale jednu spojitost tyto bitvy přece jenom měli. „Snad pokaždé jsme tu vyhráli,“ vzpomíná.

Odvařený, ale šťastný

Zdá se, že Milan Švenger prožívá ve svých 33 letech jedno z nejpříjemnějších období. Podpořené tím, že v létě spatřila světlo světa jeho dcerka. „Naprosto perfektní období,“ přiznává. „Jsem úplně odvařenej, ale šťastnej,“ směje se.

Vypadá, že ho nic nerozhází. S - bez devíti centimetrů - dvoumetrovou výškou a svalnatými potetovanými pažemi budí u soupeřů respekt. Na Žižkov také přišel s tím, že se od něj očekávají perfektní výkony na postu gólmanské jedničky.

„Vždy se mi lépe chytalo pod tlakem. S tím, že musím ukázat, že se trenér rozhodl správně. Během chvilky jsme si vybudovali s trenérem vztah, jaký má být a po třech čtyřech kolech mě realizační tým zvolil kapitánem. Zřejmě jsem to vzal za správný konec,“ neskrývá nadšení.

Začátek této sezony ovšem nevypadal úplně nejlépe - dvě prohry z úvodních tří zápasů. Ale pro paniku nebylo místo.

„Věděl jsem, že kádr i realizační tým má velikou kvalitu a že když se vše dobře skloubí, můžeme být hodně vysoko. Někdo nám říkal, že když jsme dříve hráli o záchranu a teď jsme mezi pátým a sedmým místem, že můžeme být rádi, ale to mě neuspokojuje. Chci být nejvýš,“ hlásá.

Úplně nejvýš jsou zatím v tabulce Pardubice, kterým na záda dýchá pražská Dukla. V prvním případě jde o velké překvapení, v tom druhém ne.

Pohár je jiná soutěž

„U Dukly nemůže být o překvapení ani řeč. Spoustu let hrají stejný fotbal a bylo by zarážející, kdyby druhou ligu neválcovali. V Pardubicích jsme hráli první kolo a ve zpravodaji jsem si přečetl, že získali nového partnera a vyhlašují útok na postup. Byl jsem na to zvědavý a hrají opravdu dobře. Jestli jim nedojde dech, může se jim to povést,“ pokyvuje souhlasně hlavou.

Během čtrnácti podzimních kol FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY nechyběl Švenger ani minutu. Ovšem v zápasech MOL Cupu dostává příležitost náhradník Pavel Soukup. Ten byl i u středečního pohárového konce na Slovácku.

„Většina týmů to tak má nastaveno. Pohár je úplně jiná soutěž. A i kdybychom se dostali do finále, nikam bych se necpal a chtěl, aby si to Pavel dochytal. Nemám s tím problém a naopak to podporuji,“ říká na adresu svého brankářského parťáka.

A sám ví, že tuzemská pohárová soutěž nabývá v posledních letech na významu. „Ve Zlíně jsme pohár vyhráli a šli do základní skupiny Evropské ligy, to byl perfektní úspěch. Navíc jsme ve finále hráli s druholigovou Opavou a vyhráli jen 1:0. To ukazuje, že i druholigové celky mohou uspět,“ povídá.

V poháru už Žižkov neuspěje, ale v rámci 2. ligy ještě může. Milan Švenger v tom má jasno. „Chci postoupit,“ vzkazuje fanouškům i soupeřům. Odvážná slova? To ano, ale s takovým brankářem za zády se může povést cokoliv.