„Za mě vůbec nic takového neexistuje. Pořád je lepší vyhrávat 2:0 než 1:0,“ říká rázně bývalý fotbalista Petr Mikolanda, který v této sezoně vedl divizní Horky nad Jizerou. „Není to vůbec žádná taktická finta. Dávno je dokázáno, že týmy, které o poločase vedou 2:0, častěji zvítězí. Já to vůbec neřeším, i když to slýchávám. Ve chvíli, kdy prohráváte 0:2, se o poločase prostě snažíte jakýmkoliv způsobem změnit vývoj. Když vedete 2:0, tak hráčům naopak říkáte, aby druhý poločas neprohráli,“ popisuje situace z kabiny.
„Ve chvíli, kdy vedete 3:0 a dostanete na 3:1, tak jste úplně stejně psychicky pod tlakem. Při stavu 2:0 mi kolikrát naopak přijde, že jsou hráči koncentrovanější,“ dodává Mikolanda a říká, že sám pověstnou past v kabině o poločase jako motivaci nepoužil. „Vůbec nikdy. Hráči si to mezi sebou říkají. Je to ale úplně normální stav,“ krčí rameny.
„Na tohle nemůžete hrát. Přece neřeknete svému týmu, kdy prohráváte ve 42. minutě 0:1, ‚hoši, nechte si dát na 0:2, to je lepší‘. To jde úplně mimo mě, myslím, že to tak má většina trenérů,“ doplňuje Mikolanda, který zároveň přiznává, že během své kariéry řadu obratů zažil.
„V Saudské Arábii, kde jsem byl, se nám povedlo udělat obrat z 0:3 na 5:3. Musím ale říct, že v Saudské Arábii je trochu jiná mentalita hráčů. Tady v Česku si nepamatuju podobný obrat,“ uvádí.
Podobný názor na Csaplárovu past má také trenér Radek Kulhánek, který v tomto ročníku dovedl Velim k triumfu v krajském přeboru. „Vůbec na to nejde hrát a spoléhat. Někdy se to ale stane. Jako hráč jsem zažil zápasy, kdy jsme prohrávali i 0:3 a otočili jsme to,“ vzpomíná bývalý hráč, který si zahrál za Kutnou Horu, Kolín nebo Čáslav.
„Já jsem si vždycky myslel, že je to blbost, ale v letošní sezoně jsem něco podobného zažil, takže vím, že to funguje. Vedli jsme 2:0 a nakonec jsme prohráli 2:4,“ vypráví.
V případě jeho Velimi se ale jednalo o poněkud odlišný případ. Vítěz krajského přeboru vedl na půdě Povltavské fotbalové akademie 2:0 už v 17. minutě, soupeř ale dokázal otočit vývoj ještě do poločasu.
„Když prohráváte 0:2, tak to prostě zkusíte, protože už nemáte co ztratit. Někdy to vyjde. Jindy to zase nevyjde a prohrajete třeba 0:5, protože se to otevře a soupeř chodí do brejků. Někdy je mužstvo, které vede, o tolik lepší, že si to nenechá otočit, ani kdyby to byla Mourinhova past,“ myslí si Kulhánek.
„Myslím, že spousta trenérů to ale jako motivaci využívá. Prohráváte 0:2, tak si řeknete, že půjdete do rizika. Když se podaří dát gól hned v padesáté minutě, tak v té chvíli už se to dá vyburcovat dál. Povede se to ale třeba v jednom z deseti případů. V dalších to skončí víc jak 0:2,“ dodává na konto známé fotbalové pasti.
