Štíhlý elegán Adolf Loos sebevědomě bořil zavedené stereotypy v podobě tehdy všudypřítomného secesního dekorativismu a nefunkčních prvků. Ozdobné ornamenty nahradil kombinacemi materiálů, které byly zdobné samy o sobě.

Loosovy interiéry v Plzni mile překvapují:

Zdroj: Youtube

Poprvé na sebe brněnský rodák upozornil vídeňskou kavárnou Café Museum v roce 1899. Pro strohý vzhled se jí říkalo Café Nihilismus. Hladké průčelí obchodního domu Goldman und Salatsch zase pokrýval jen rastr čtvercových oken.

Dráždil císaře Františka Josefa

Dům bez obočí, nebo také mříž od kanálu prý tak dráždila císaře Františka Josefa, že se raději přestěhoval ze své ložnice do jiného křídla Hofburgu, aby se na stavbu nemusel dívat.

Lampička si okouzluje především kruhovým stínidlem, které svým tvarem připomíná tradiční čínský klobouk
Stínítko jako čínský klobouk. Lampa šperkařky Heleny Frantové slaví sedmdesátku

Během pobytu v Paříži vytvořil Adolf Loos dům dadaistického básníka Tristana Tzary či návrh pruhované vily pro výstřední tanečnici Josephine Bakerovou.

V Praze stojí dvě vily slavného architekta – Müllerova a Winternitzova. Zvenčí střídmé, nenápadné objekty okouzlí svým interiérem. Výhled z okna nebyl pro geniálního architekta podstatný, všechno se odehrávalo uvnitř.

Müllerova vila v Praze je unikátní:

Zdroj: Youtube

Adolf Loos přišel s pozoruhodným nápadem. Prostory v některých domech měly různé proporce, vzájemně důmyslně propojené. Obývací pokoj, jakožto centrum společenského života, měl dvojnásobnou výšku oproti další místnosti. Celek pak umožňoval různá optická propojení, průchody, rampy.

Stěny pokoje považoval za šaty

Interiéry, které nesou rukopis Loose, měly pohodlně řešené obývací pokoje s trámovým nebo kazetovým stropem. Rád využíval vestavěný nábytek s důmyslným systémem výsuvných nebo výklopných polic, šuplíků nebo skříněk.

Nechybí velké broušené zrcadlové plochy i zajímavě řešené lustry a nástěnné lampy. Stěny pokoje považoval za šaty, které lidem nejlépe sedí. Oblékal je proto do drahých kvalitních materiálů v podobě mramorových, travertinových či mahagonových obkladů, objevují se dřevěné partie s nečekanými barevnými kombinacemi, stejně tak tapety s geometrickým dekorem.

Nebál se kombinovat překvapivě různorodý nábytek z různých epoch, zhotovený na míru investorů. Všechno směřovalo k tomu, aby se lidé doma cítili co nejlépe. Moderní a současně krásná věc, jak sebevědomě tvrdíval svéhlavý perfekcionalista o zařizovacích předmětech, které navrhoval, obstojí ve společnosti nábytku všech epoch a stylů.

Knieschwimmer doporučoval svým klientům

Nejznámějším kusem nábytku, který bude navždycky spojený s Adolfem Loosem, je velmi neobvykle vyhlížející lehátko, lenoška, chcete-li právě křeslo. Architekt své křeslo Knieschwimmer, které umožňuje při sezení volně pohupovat nohama, rád doporučoval svým klientům. Když si sednete, podtrhne nohy a vy se pohodlně uložíte do měkkého polstrování.

Nejde však o originální návrh. Loosovi se zalíbila lenoška, kterou od konce 19. století vyráběla firma Hampton & Sons převážně pro anglické kluby.

Ikonické křeslo H 269 se vyrábělo od roku 1933 až do padesátých let minulého století.
Křeslo H 269 si oblíbil i Karel Čapek. Legendární Halabalův nábytek stále boduje

Anglosaský styl, zaměřený na především na účelnost a maximální pohodlí, mu byl blízký. A na rozdíl od některých svých kolegů dával přednost ověřeným tvarům před vymýšlením něčeho nového za každou cenu.

U původního křesla změnil proporce a rozměry, nechal ho vyrábět mimo jiné také ve Spojených UP závodech, které založil a vedl Jan Vaněk. Vyzkoušet si, jak pohodlné posezení opravdu nabízí, můžete třeba při návštěvě interiérů plzeňského Brummelova domu a Semlerovy rezidence, které si vysloužily zařazení mezi takzvané Iconic Houses.

Skvělého architekta by však jistě potěšilo, že jeho křeslo nezůstalo jen originálním kouskem v jeho obnovených interiérech v Plzni či Praze. Po sto letech si ho lidé stále pořizují do svých domovů. V Česku se o jeho precizní výrobu stará společnost Modernista