Karla málem umlátili k smrti. Z profesionálního vojáka se stalo mimino

Ještě před pár lety byl Karel zdravý, sportovně založený muž, voják z povolání. Sloužil u dělostřelců v Jincích, byl velitelem průzkumného vozidla. Rád běhal, miloval motorky, byl v registru dárců kostní dřeně. V září 2016 ale naboural se svým vozem do autobusu. Utrpěl závažné zranění hlavy, měl zlámaná žebra, poraněné plíce a roztříštěný obličej. Žádný z úlomků kostí v obličeji nebyl větší než 2 cm. I když mu lékaři velké šance nedávali, povedl se jim zázrak a Karel utekl smrtce z lopaty. „Díky tomu, že dřel, rehabilitoval, se dostal zpět do formy a za rok byl zpět v práci. Zdárně podstoupil fyzické i psychické testy. Začal chodit na angličtinu, v práci si dělal zkoušky,“ vzpomíná Karlova matka.

Dívku zbil do bezvědomí, pak s ní měl sex. Odsedí si tři roky

Jako novorozenec

Radost ale dlouho netrvala. V květnu 2018 navštívil Karel se svým bratrem Jiřím restauraci, kde byli bezdůvodně napadeni. Zaútočili na ně dva hosté. Jeden z nich napadl Karla zezadu a zasadil mu dvě rány pěstí. Když upadl na zem, mlátil ho dál do hlavy, i když už bezvládně ležel. Následky byly děsivé. Nemocnice, kam byl voják převezen, informovala rodinu, že pacient je fyziologicky mrtev a udržován při životě pouze přístroji. „Jak jsem poprvé věřila, že to zvládne a vůbec jsem o tom nepochybovala, teď jsem se bála, že ho opravdu zabil. Seděla jsem u něj hodiny a i jsem mu to říkala,“ rozpláče se matka. Dodává, že když ona i další Karlovi blízcí tehdy odcházeli z nemocnice, vždy se s ním loučili, protože nevěděli, jestli ho zítra ještě uvidí živého.

„Musím pochválit neurologickou JIP Fakultní nemocnice Plzeň. Byla jsem u Káji deset hodin denně, střídali mě tam jeho bratři, jeho otec. A oni nás tam nechali od rána do večera. Takový přístup pro nás byl velmi důležitý. Člověk tam jen sedí, kouká, přemýšlí a povídá si s ním. Ale měla jsem pocit, že nemohu být jinde. A navíc jsem u něj chtěla být, kdyby odešel,“ vzpomíná Zuzana Sankotová. „Karel byl týdny v bezvědomí, pak ho pomalu začali budit. Přišla horečka, přispali ho, a tak dokola. A když se pak vzbudil, byl to novorozenec, se vším všudy. Nejedl, nechodil, nemluvil, potřeboval plenky. Vzpomínám, jak jsem tehdy obrečela první krmení přesnídávkou,“ doplňuje.

Není schopen řeči

Z JIP byl Karel propuštěn v září 2018, kdy byl převezen do Mulačovy nemocnice, na tamní následnou intenzivní péči. „Měli jsme z toho strach, nemají nejlepší pověst, ale dnes musím říct, že nás nemohlo potkat nic lepšího. Péče byla úžasná, přístup též a především nám paní doktorka pomohla zajistit rehabilitaci v Kladrubech, ač to nebyla její povinnost. Další možnost byla LDN. To jsme nechtěli. Po Kladrubech řekli buď ústav nebo domů a péči 24 hodin. Volby byla jasná, domů,“ vzpomíná matka, která tehdy svého syna neopouštěla ani na chvilku. Nešla ani se psem ven, s tím pomáhali příbuzní. Vzpomíná, jak těžkou ránu tehdy rodině zasadil posudkový lékař, který mladíka, jenž byl na vozíku a potřeboval plenky, označil za zdravého a rodině nebyl přiznán příspěvek na péči. Dostali jsme ho až po stížnosti bývalého Karlova kolegy primátorovi,“ líčí.

Muž roky znásilňoval svoje dvě dcery, soud ho poslal do vězení na osm let

Dnes je Karel podle své matky ve stavu lepším, než by kdo předpokládal, ale horším, než by si jeho blízcí přáli. Ujde jen desítky metrů. Nečte, nepíše, nemluví. Není schopen říct, že má žízeň, nebo že je hezky. „Z toho, co si povídáme, vstřebá tak 70 procent. Někdy nerozumí ani základním věcem a někdy se směje vtipu, který očividně pochopil. Má úrazovou epilepsii, která se objevila nedávno, a je to velký problém. Několikrát denně má menší křeče a jednou za měsíc, dva, má velký záchvat, kdy jde na zem, do bezvědomí, a volám záchranku,“ posteskla si Sankotová. Doplnila, že i přes Kájův stav nebyl rodině přiznán nárok na příspěvek na motorové vozidlo, které je pro něj jedinou šancí pro spojení s venkovním světem – na cesty za rodinou, přáteli, rehabilitace.

Potřebují peníze na rehabilitaci

Kája cvičí, bojuje. Nemůže vysadit, jinak by se jeho stav začal hned zhoršovat. Hodně mu pomáhají logopedická cvičení a především neurorehabilitace, které ale nehradí pojišťovna. Jedna stojí pro Karla a nezbytný doprovod 126 tisíc korun. „Musíme tak na ně shánět peníze. Když jsou, jedeme. Pomohli nám už spolek Vlčí máky, Karlovi kolegové, vojenský fond solidarity či Město Plzeň. Půjčovala jsem si, ale to nejde do nekonečně,“ přiznává Karlova maminka. Překonala proto stud a požádala o pomoc. Sluchu se jí dostalo na platformě znesnáze21 , kde byla založena sbírka. Díky Nadačnímu fondu pomoci Karla Janečka, který se rozhodl prodat část svých bitcoinových úspor a přispěl do sbírky, a díky dalším dárcům už se podařilo vybrat zhruba čtvrt milionu, lidé ale mohou přispívat dále. „Všem, kteří pomohou, jsme vděčni. Přispějí Kájovi k normálnímu životu,“ řekla Deníku Sankotová, která věří, že se jim již brzy podaří přestěhovat do bezbariérového bytu se sprchovým koutem, kde by Karel mohl důstojně žít.

Útočník, který z Karla udělal invalidu a byl za to odsouzen k pětiletému nepodmíněnému trestu, se podle ní rodině dodnes neomluvil. „Já se na něj snažím zapomenout. Nemyslím si, že trest vězení je trest. Já bych ho poslala dělat sanitáře, pomáhat u postižených. Vynášet nočníky, prát podělaná prostěradla. Aby viděl, co způsobil. A ne, že bude chodit do fitka, dívat se na televizi a po třetině trestu si může požádat o propuštění, to není trest,“ uzavírá Zuzana Sankotová

Sbírku najdete na webu www.znesnaze21.cz pod názvem Kája se stal obětí agresora. Pomozte mu bojovat!